13 fotek 
Víte, že někteří z nás si údajně pořizují mrně, aby mohli opět zavítat do zábavních parků? Důvod k množení je to vskutku originální, ale je řada těch, kteří si vystačí s vlastní infatilitiou. Ať už vás tedy do zábavních parků táhne vaše vnitřní dítě nebo to reálné vlastní, vydejme se na malou exkurzi po zábavních parcích známých i neznámých, neboť za tímto slovním spojení se může schovávat víc než jen Legoland či Disneyland.
Tivoli v Kodani
Zábavní park Tivoli zde roku 1843 založil George Carsensen. Jak již z jeho názvu plyne druhý nejstarší park světa neurazí ani ty, kteří vědí dost o kinetoze a neradi se pouští do křížku s gravitací. Park rozléhající se na ploše 250×300 metrů krom rozličných atrakcí oplývá i bohatou zelení, která láká k procházkám a romantická zákoutí (pokud si odmyslíte jekot nadšenců z horských drah) doplňují malebné domečky, lavičky a altány, kde občas vystupují divadelní soubory či se konají koncerty.
Ale upřímně kvůli procházkám a divadlu tu přeci nejsme, takže raději okusme jízdu na horské dráze Bjerg Banen. Vzhledem k tomu, že je to jedna z nejstarších drah na světě, rychlostí vás v adrenalinové delirium právě neuvede. Ovšem její viditelné stáří a dřevěná konstrukce u adrenalinu dohoní to, na co kilometry v hodině nestačí.
Pro ještě větší drsňáky je tu pak atrakce, z níž vám běhá mráz po zádech už jen, když slyšíte její název. „Demon.“ Zrychlení 4G je skutečně jen pro silné povahy (a žaludky).
Ať už tedy do Tivoli člověka vede touha ve zdejších zahradách rozjímat o nesmrtelnosti brouka nebo chce na vlastní kůži okusit, co to znamená mít smrt v očích, oboje tu skvěle funguje, neboť Tivoli je třetím nejnavštěvovanějším zábavním parkem Evropy.
Kodaňská Christiania. Místo plné svobody, umění, drog a odkazu hippies
Tropical Island v Berlíně
Ze severu se nyní rozjedeme blíže k našim luhům a hájům. I když, jako chytrá Horákyně, severně zůstaneme, ale zároveň nahlédneme jižněji do tropických krajin. A jak to uděláme?
Postačí, když se zastavíme kousek od Berlína, v obrovské hale, kde se měly vyrábět vzducholodě. Dnes už určitě z haly nevylétne vzducholoď ani jedna, zato v jejích útrobách denně mizí tisíce po tropech lačnících návštěvníků. Vítejte v Tropical Island a nechte se unést téměř dokonalou iluzí tropického ráje.
Návštěvníky lákájí k procházce džungle a laguny (jednotlivé části jsou tématicky laděné dle států, a tak tu narazíme na kousek Indie nebo Kambodžu), jezírka a vodopády a když už jste unavení můžete si zdřímnout na lehátku na písečné pláži.
Foto: Markéta Dudková, JenProCestovatele.cz
Dávejte si ovšem pozor na kolem prolétající papoušky. Jejich vylučovací návyky vás nutí být ve střehu.
A pokud nejste na lenošení, tak vzhůru na tobogány. Drobnou nevýhodou sice je, že vstup do tobogánové části se platí zvlášť, ale když už je člověk tu, tak neodolá a platí. A určitě nelituje. Zejména v případě skluzavky, jež má z uctyhodné výšky takový sklon, že jejím nitrem doslova prolétnete.
Stmívá se nad tropy. Vy ještě jezdíte na klouzačkách a vaše ratolesti možná v dětském parku (aspoň tady je vstup zdarma) na gigantické prolézačce či jezeře s čluny nebo někde úplně jinde. Nevíte? Tak nasedněte do horkovzdušného balonu a třeba je z té ptačí perspektivy najdete. Támhle jsou. Řádí na trampolínách s maskoty Ermelem a Wutzou (v zábavních parcích se hold pofiderním molitanovým příšerkám nevyhnete) a vůbec se jim nechce domu. Nevadí. Park totiž nezavírá. Můžete tu klidně přenocovat – jen tak na lehátku, ve stanu a nebo v některé z chajdek (tam už ovšem za poplatek).
Než ale ulehnete, namažte děti aloe verou (no, jo, nikdo vás neupozornil, že jižní strana komplexu propouští 80 procent slunečního záření) a vyražte na večeři třeba do restaurace Sea Shell Beach (konzumace vlastního jídla se tu nepovoluje. No, aspoň vám nikdo nebude závidět domácí řízky) a později třeba i na diskotéku nebo masáž.
3 největší aquaparky ve střední Evropě. Za luxusem nemusíte daleko!
Europa-park
Drýhý nejnavštěvovanější park v Evropě (hned po pařížském Disneylandu) se nacházív městečku Rust nedaleko švýcarsko-německé hranice.
Park je rozdělen do 15ti částí, z nichž každá symbolizuje konrkétní evropskou zemi s její architekturou, kulturou a gastronomií (Čechy chybí).
Za celodenní vstupné 35 euro tu můžete řádit na všech horských drahách bez omezení. Ovšem pozor na nemilou úměru. Čím více se na horské dráze ječí, tím delší je fronta. Vystát ji se ale vyplatí. Zejména pokud jde o atrakci Silver star, nejvyšší evropskou horskou dráhu nebo novinku z roku 2012 Wodan.
Europa-park, Foto:Markéta Dudková, JenProCestovatele.cz
Konstrukce této dráhy je kompletně dřevěná a během 40ti minut, které můžete strávit ve frontě, jenž se plazí nitrem oné konstrukce, vás mnohdy napadne, jestli bylo rozhodnutí se svést tím nejchytřejším. Kdykoliv vám totiž vozíky prosviští nad hlavou, celá ta dřevěná věc se hrozivě otřásá a vám se jen těžko věří, že se to celé nesloží jak domeček z karet.
Pokud strachu z jízdy na horských drahách chcete dát i další rozměr, vyzkoušejte atrakci Eurosat. Celou dobu totiž projíždíte tmou tmoucí, takže jen hádáte, kam vás odstředivá a dostředivá síla uvrhne, navíc pro zpestření tahle dráha ještě průběžně mění rychlost.
Jestli ale opravdu kolotočům příliš nehovíte (a klobouk dolu, že jste v tomto případě dočetli až sem) a váš postoj nezměnilo 11 více či méně nás kolotočové šílence v euforii uvádějících horských drah, nespočet kolotočových klasik jako řetízáky, houpačky, vodní skluzavky, vláčky apod., můžete klidně vyrazit i za kulturou. Na návštěvníky tu čeká Ledová show, Dětský muzikál, nebo můžete shlédnout Hamleta ve věhlasném divadle Globe.
A pokud toho na vás za jeden den bylo stále málo a to i navzdory tomu, že krátce před zavírací dobou se čekací doba i divočejších atrakcí snižuje na minimum a můžete tak zvládnout jednu horskou dráhu 4x po sobě (to je jedno, co tomu říká párek od oběda, ale když tu není žádná fronta, proč to nevyužít), můžete využít zdejších hotelů (třeba toho s názvem Coloseum – hádejte, kde stojí a jak asi vypadá?) a svoji evropskou jízdu si prodloužit.
Tipy kam ve Švýcarsku: 8 zajímavých míst, která jste možná neznali
Tibidabo Barcelona
Dost už však bylo řádění v zábavních parcích mírného podnebného pásu. Jedeme do Barcelony.
Druhý nejstarší evropský zábavní park, park Tibidabo nacházející se na vrcholku stejného kopce sice neuchvátí horskými dráhami, které vám ženou tep k závratným výškám a ve chvíli, kdy odepínáte bezpečnostní pás váháte, zda žijete a nebo jste právě prošli úspěšnou reinkarnací.
Okouzlí ale svou osobitou omšelostí a naladí vás na nostalgickou strunu. Od dob svého vzniku park příliš podobu nezměnil a i řada atrakcí je původních a vy tady na tom vrcholku s hektickou Barcelonou jako na dlani hluboko pod vámi si skutečně nachvíli přijdete jako byste se vrátili o století zpět. Čas tu stojí a spokojené rodiny tu v poklidu tráví dlouhá líná odpoledne.
vrcholek Tibidabo, Foto: Markéta Dudková, JenProCestovatele.cz
Vaše hlasivky tedy po Tibidabu sice nebudou potřebovat týden na zotavenou, ale přesto byste ho neměli vynechat.
Zabalte si ráno piknikový koš (nabídka jídla přímo v parku totiž taktéž evokuje ono historično, ovšem u jídla toto není příliš vyhledávaný atribut) a vyražte nejprve linkou metra L7 na Plaza de John Kennedy. Jen co z nitra podzemky vyplujete na povrch, naposledy se za ní ohlédněte, protože po nějaký čas to bude to poslední, co vám připomene pozdní 20.století. Za rohem už naskočíte do historické modré tramvaje. Ta s vámi dofuní asi do půli kopce. Poté si musíte přestoupit na lanovku, která je stejně jako ona tramvaj v provozu již od roku 1901, a která vás vyveze až k vrcholku Tibidabo.
Tady na vás ze zábavního parku nejprve vyčouhne jakási obdoba českých labutí, až na to, že na mechanickém rameni tu namísto labutě je upevněno letadlo (a to rameno je tu jen jedno). Tato atrakce je symbolem celého parku a možná právě proto stojí před jeho branou a můžete se tak svést, aniž byste vkročili do areálu parku a platili celodenní vstupné.
Pokud se však rozhodnete i pro návštěvu nitra parku, nevynechejte ruské kolo. Z něj si můžete prohlédnout Barcelonu z výšky vyšší než vyšší. A až budete dostatečně vykolotočovaní a vynadívaní, zajděte ještě do oproti stojícího neogotického chrámu Sagrat Cor, z jehož věže si můžete Barcelonu okusovanou mořem prohlédnout z úctyhodné výšky 575 metrů.
Pokud jsem vás k návštěvě Tibidaba nenalákala já, zaběhněte tam alepsoň kvůli Woody Allanovi, který sem nechal zatoulat i hrdinky svého filmu Vicky s Cristinou (film Vicky, Cristina, Barcelona).
Prater Vídeň
Ze zeměpisných šířek severních i jižních se ale přemístíme nyní mnohem blíže. Prater – neodmyslitelný symbol Vídně – nabízí návštěvníkům přes 250 atrakcí a především pak největší ruské kolo na světě „Wiener Riesenrad“, které tu stojí už 106 let.
Ruské kolo, Foto:Markéta Dudková, JenProCestovatele.cz
Kochat se pohledem z výšky se dá ale i trochu akčnějí a to z nejvyššího řetízáku světa, který se nachází opodál a díky jeho výšce 60 metrů je skutečně nemožné ho minout. Jen doporučuji si před jízdou vyzout žabky, tedy pokud nehodláte strávit několik následujících hodin jejich hledáním na poměrně rozsáhlé ploše.
Neoplocený areál vídeňského Prateru je přístupný po celý den i noc a vstupné se zde neplatí. Platíte pouze za jednotlivé atrakce (od 1 do 10 eur). Je tedy tak trošku nemyslitelné se rozšafně vydat na všechny atrakce, avšak i zde, stejně jako jinde, spolehlivým indikátorem těch nejděsivějších je míra jekotu lidí na atrakci. Z tohoto hlediska (a vlastní zkušenosti) mohu doporučit Turbo Boost, Extasy (i když ta po čtvrté jízdě začíná nudit) nebo Černá mamba.
Za návštěvu určitě stojí i řada autodromů, kde si můžete zahrát na piráty silnic a díky bohu zdejší kolotočáři jsou k úmyslným srážkám mnohem shovívavější než ti naši.
Ačkoliv je celý park otevřen 24 hodin denně, kolem desáté večer úderné pouťové hity utichají a atrakce osiří. Ne však život v Prateru. Tou dobou už se totiž hudba pomalu rozeznívá na největší rakouské diskotéce Praterdome. Kolem půlnoci se ale od její brány po parku vine nekonečná fronta a při pohledu na téměř všechny dívky na podpatcích a v bílé minisukni, jste uvedeny v pochybnost do jaké míry bude přijata vaše keckovo-džínová odlišnost. Po pár drincích a v sále hrajícím zásadně německé hity obdobné kvality jako Michal David, zpíváte, hopsáte a je vám to upřímně jedno.
A do jakého parku teď zamíříte vy? Nebo se potkáme na staré dobré Matějské?
