Je těžké se ptát, čím nás může Japonsko překvapit, neboť takovýto seznam by byl jistě obsáhlejší než příslovečný manuál pro muže „Jak porozumět ženě“. Spousta z nás má o zemi vycházejícího slunce, rozdrobené do prstence ostrovů omývaných Tichým oceánem, jen matné povědomí. To je zahaleno do asociací vztahujících se k rychlým autům, robotice nebo sushi. Odhalte s JenProCestovatele.cz alespoň pár japonských zvláštnůstek.
Tradiční japonská architektura vás již nepřekvapí. Zdroj: 663highland, wikimedia.org
1. O kočkách a o psech
Pokud někdy budete brouzdat japonskými ulicemi, zkuste spočítat, kolik potkáte toulavých psů. Bezesporu se i po několika dnech doberete vždy ke stejnému výsledku – čisté kulaté nule. S kočkami je to ale úplně jiný příběh. Macaté toulavé kočky se zabydlují v blízkosti restaurací, škol a obytných domů a bezostyšně loudí o jídlo. Tak „hello Kitty“ a vybalte svačinu.
2. Kam s ním?
Svačinu sežrala kočka. V rukou třímáte už jen prázdný sáček. Kam teď ale s ním? I kdyby jste si nohy měli ušlapat, nečekejte, že vám na vašem putování cestu zkříží odpadkový koš. Ty na smíšený odpad jsou v Japonsku ohroženým druhem.
A přesto to tu nevypadá jako v chlívku. Japonci třídí, a to tak důsledně, že téměř každý odpadek tu má svou vlastní popelnici. To je samozřejmě velice nadnesené, ale jen namátkou tady je několik kategorií: plast, plastové lahve, PET lahve (ovšem bez víček), sklo a plechovky.
Ovšem jen u zvláštních popelnic pro ten který odpadek Japonci nezůstali. Jsou tu ještě vyčleněné dny v týdnu, kdy se můžete zbavit konkrétního odpadu. Plastům jsou tak zasvěceny úterky a věcem spálitelným zase pondělky a čtvrtky.
3. Do divočiny
Se vším tím třídením, recyklací, technikou a mumrajem kolem je jasné, že jsme uprostřed světa tepajícího v rytmu techniky a technologií. Dá se však před tím vším ještě v Japonsku utéct do divoké přírody, jež si žije vlastními zákonitostmi? Neklesejte na mysli, i tady je divočina, z níž by Tarzanovo srdce zaplesalo. V bambusových hájích na ostrově Hokkaido žijí malé populace lišek, medvědů, mývalů či opic, kterým je celá naše vyspělá civilizace naprosto putna.
4. Pokemoni a další
Stále více než moderní technologie se při zmínkách o Japonsku mladým lidem vybavují animované filmy či Manga (není tím myšleno ovoce, ale Manga je japonské označení pro komiksy nakreslené stylem, jež se tu rozvíjel po 2. světové válce. Podle některých zdrojů však jeho historie sahá až do 11. až 13. století).
Překvapivým zjištěním ale je, že komiksy jako například Rurouni Kenshin, Yu YU Hkoshou či Inuyasha se těší daleko větší oblibě v USA než v Japonsku.
5. Opravdu kouření škodí?
U nás o věčném mládí zpívá Karel Gott (a člověk by mu to snad i věřil), kdo ale skutečně umí být stále mlád, jsou Japonci. Důkazem je statistika, která předpovídá, že průměrný Japonec se dožije 85 až 90 let. I když člověka pak napadá, jestli po osmdesátce je člověk stále mlád nebo spíš dlouho stár. To je ale otázka z jiného soudku. Vás spíše zajímá, jak je to možné. Žijí snad Japonci zdravěji?
Možná ano, ale možná jen nečtou varovné vzkazy ministerstva zdravotnictví o škodlivosti kouření. Tomuto smradlavému koníčku se tu totiž věnuje každý třetí Japonec. A uvážíme-li cenu krabičky 5 až 6 dolarů, je to koníček vskutku nákladný.
6. Nepokradeš?
Je však jiný nešvar, který vám může zcela zkazit dojmy, než jen modrý oblak kouře výcházející z něčích úst.
Projeli jste se na kole a unaveni touto sportovní aktivitou jste na nějakou chvilku zase cyklistické radovánky vypustili. Nyní už svaly přestaly bolet a cítíte se dostatečně odpočatí a rádi byste dali dvoukolému kamarádovi další šanci. Jenže ouha! Už popáté obcházíte místo, kde se před pár dny cesty vaše a vašeho kola rozešly, a kolo je fuč.
Krádeže na čas opuštěných kol tu bohužel nejsou výjimkou a stejný osud může potkat i osiřelé deštníky apod. Je to sice k vzteku, ale světlá stránka této věci je, že naštěstí vážnějším zločinům, jako je domácí násilí či týrání a zneužívání dětí, tu pšenka nekvete.
7. Tady z vás bude spisovatel
Dřímá ve vás umělec? Múzy si provokativně pohrávají s vaší fantazií? A vy chcete psát a tvořit a psát, jenže šum a ruch všedních dní vám vyráží pero z ruky, umlčuje múzy a odhání vás od psacího stolu. A přesto máte šanci prorazit. Vydejte se do Japonska. Dle nejednoho spisovatele je zdejší poklidné klima ideální, abyste sedli a vypisovali jeden kalamář za druhým.
8. Levné bydlení
A když už vám to psaní tak půjde, můžete se tu na chvíli zabydlet, neboť nájmy tu jsou k potěše většiny rozpočtů příjemně levné (cca 240 dolarů na měsíc při průměrném platu okolo 100 000 Kč). Tedy pokud nechcete žít jako kníže v luxusním apartmánu třeba v Osace či Tokyu, to už byste museli sáhnout hlouběji do kapsy (nebo být velice úspěšný spisovatel).
9. Bude zima, bude mráz
Ať už ale svou spisovatelskou kotvu zapustíte ve velkoměstě či městečku, raději tak učiňte zjara. S výjimkou obchodních center totiž většina budov nemá ústřední topení či klimatizaci.
Teplota v místnosti je tak zpravidla jen v moci malého přenosného přímotopu či ventilátoru, který však není umístěn v každém pokoji. Snadno vám tak při přechodu z vyhřáté ložnice div nezamrzne i sklivec v oku, když si odskočíte na chvíli do kuchyně. Zdejší zima totiž rozhodně není žádný subtropický chcípáček.
10. Lepší škola, lepší šance, ale na známky se nehledí
Taky si mladé Japonce představujete jako pilné studentíky, kteří dny a noci mžourají nad skripty a fráze typu „rupnout“ či „dostat sardel“ tu neměla vůbec šanci vzniknout? Tak to je omyl. Pro budoucího zaměstnavatele je daleko podstatnější jméno vystudované školy nežli prospěch. Zdejší studenti tak namísto knihovny raději vyhledávají večírky. Ovšem to pro české studenty, kteří dva dny před zkouškou poprvé objevují přednáškovou místnost a snaží se alespoň si zapamatovat název studovaného předmětu, není až tak šokující informace.
