Cizí kultury, s nimiž se na cestách dobrodruh setká, se kromě specifických tradic pyšní také řečí. Kromě rozšířených světových jazyků, díky kterým se v zemi domluvíte, a úředních jazyků daných zemí jsou na světě tisícovky řečí dalších, které jsou neméně zajímavé – mnoho jich však čelí vymírání. Podívejme se nyní na některé jazyky, které už jsou prakticky mrtvé a najdete je jen ve formě pozůstatků…
Koptštinu si poslechnete jen v egyptském kostele
Vydáte-li se do Egypta, uslyšíte kolem sebe arabštinu, jako v několika dalších muslimských zemích. V této zemi však také žijí Koptové, největší křesťanská menšina na Blízkém východě. Jejich jazyk byl posledním potomkem jazyka starých Egypťanů a mluvilo se jím do 17. století, v odlehlých lokalitách snad přežíval do století devatenáctého.
Arabové Egypt začali dobývat a islamizovat v sedmém století. Místní současná verze arabštiny nese určité prvky dokazující vliv koptštiny, ta však pro běžnou řeč zanikla. Udržuje se jako liturgický jazyk koptské pravoslavné a koptské katolické církve nebo se dá také studovat na některých univerzitách.
Sanskrt pro náboženství i diachronní jazykovědu
Velmi významným mrtvým jazykem je indický sanskrt. Jeho historie je už 3 a půl tisíce let stará. Jazyky se neustále vyvíjejí, ale sanskrt byl uchován v nezměněné podobě díky ústní tradici hinduistických véd, které se předávaly z generace na generaci. Díky náboženské důležitosti si je lidé pamatovali slovo od slova – i když už se příliš lišily od běžného jazyka a nikdo jim příliš nerozuměl.
Dnes je sanskrt nejen liturgickým jazykem hinduistů, popřípadě též buddhistů, ale pro své stáří také významným nástrojem lingvistů zaobírajících se vývojem indoevropských jazyků.
V Indii a Nepálu se vám dokonce možná poštěstí sanskrt slyšet i v běžné řeči. Byl totiž oživen i pro konverzační účely – podle nedávných censů jej za svou mateřštinu považuje skoro 25 tisíc Indů a dva tisíce Nepálců.
Mandžuština se stala obětí čínské pomsty
Tunguzský jazyk mandžuština je příkladem toho, jak i řeč velké říše může upadnout v zapomnění. Mandžuům, pocházejícím z oblasti ležící mezi Mongolskem a Severní Koreou, se v 17. století podařilo podřídit si Čínu a Mongolsko a z jejich řeči se stal úřední jazyk. Přesto však mandžuština začala velmi rychle upadat a zanikat vlivem čínštiny.
Číňané na poddanství zareagovali na počátku 20. století svržením mandžuské dynastie Čching a pronásledováním Mandžuů. Jazyk byl zakázán, Mandžuové museli dokonce tajit svou příslušnost, aby neskončili ve vězení. Následkem toho dnes tento jazyk ovládá jen pár desítek rodilých mluvčích a jen dvacet lidí v něm umí psát – přestože mandžuská populace čítá přes 10,7 milionů!
Nadějí jsou jazykové kurzy, které dnes existují nejen v Číně. Díky nim se dalších pár tisíc lidí kriticky ohroženou mandžuštinu naučilo.
Keltské jazyky zažívají návrat, pomohlo i Duolingo
Velmi bledě na tom byly také západoevropské jazyky z keltské větve indoevropské rodiny. Na Britských ostrovech, kde má drtivou převahu angličtina, existuje pět keltských jazyků, kterými mluví desítky tisíc lidí. Oproti jiným minoritním jazykům Evropy zažívají vzestup.
Jedná se (řazeno sestupně dle velikosti) o velštinu, irštinu, skotskou gaelštinu – neplést se skotštinou! – a manštinu s cornštinou, které už před šedesáti lety jednou na čas vymřely. V severní Francii přežívá také příbuzná bretonština.
Revitalizace se poměrně daří – Irsko zavedlo svůj málem ztracený jazyk do škol, skotská gaelština je odnedávna k dispozici také v aplikaci Duolingo, která slouží k výuce jazyků, manština vstala z mrtvých, taktéž cornština. Jedinou řečí, která však nenese status ohroženého jazyka, je půlmilionová velština.
