Svalbard = země nikoho, kde vydrží jen odolní. Češi tam zkoumají klima i kulturu

Nejsevernější souostroví v Evropě je nejen rozsáhlý permafrost, ale také domov malé komunity odvážlivců. Přestěhovat se tam může kdokoliv, kdo si tam zajistil bydlení a práci. Jak to tam vlastně vypadá, jakou stopu udělali na ostrovech Češi a čím místo zaujme turisty? Udělejte si jedinečný zájezd na Špicberky. Ostrovy vám své krásy i svá úskalí odhalí samy…

Kde jsou Špicberky a proč jim Češi neříkají Svalbard?

Svalbard neboli Špicberky leží daleko na severu od Evropy, kompletně za polárním kruhem. Skládají se z devíti hlavních a několika dalších drobných ostrovů, z nichž obydlený je pouze jeden. Středověcí lidé ostrovy zaznamenali, ale nezajímali se o ně. Od raného 17. století se o práva na zdejší vody a pobřeží přeli nizozemští, francouzští a ruští velrybáři. V dalším století zde započala významná těžba uhlí. Po staletích, kdy šlo vlastně o zemi nikoho, patří Svalbard Norsku. Žije tam dnes populace asi 2500 lidí sestávající nejen z potomků rodin těžařů, ale ve velké míře z imigrantů z celého světa.

A proč dva názvy? Je to skoro to samé: německy Spitzbergen (tedy česky Špicberky), anglicky Svalbard po vzoru norštiny… ne? Ne. Tak jinak: Název Spitsbergen („špičaté hory“) je i v norštině, kam se dostalo od nizozemského mořeplavce Barentse. Jedná se ale o jméno toho největšího z ostrovů. Pojmenování celého souostroví po něm je historické a zastaralé, nicméně přetrvává v mnoha jazycích Evropy včetně češtiny. Název Svalbard pro celou oblast ustanovilo Norské království v roce 1925, když ji anektovalo. Inspirovalo se středověkými texty, ve kterých se používá staroseverské Svalbarði („chladné pobřeží“).

Život na severu není žádný med. V prvé řadě nedosahuje letní ovzduší na Špicberkách teplot nad 8 °C a v zimě mrzne. Zadruhé, kvůli tomu je osídlení ostrovů velmi sporé. Skoro 9 z 10 Svalbarďanů žije v největším městě Longyearbyenu. Lidé se navzájem prostě potřebují a potřebují také zateplené domy. Ve městě sídlí guvernér Svalbardu, je tam kostel, muzeum, školy a ubytování i pro turisty.

V Norsku se otevře první energeticky soběstačný hotel. Stojí za návštěvu?

Co dělat na Svalbardu? Poznejte místní styl života a čistou přírodu

Vzhledem k tomu, že se neustále někdo stěhuje pryč, mají tu otevřené dveře všichni zájemci kteří se dokáží zapojit do komunity. Kromě Norů či dalších Evropanů má Svalbard například i komunitu Filipínců a Thajců. Pracovní pozice je nutností – Norsko je sociální stát, ale na Svalbardu není pro podporu v nezaměstnanosti prostor. Každý má svou roli.

Kromě Longyearbyenu má Svalbard pouze 3 další trvale osídlená místa, všechna na ostrově Spitsbergen. Druhý největší Barentsburg je pozůstatek ruské důlní osady a žije tam něco přes 400 lidí – hlavně pravoslavných Rusů a Ukrajinců. V zátoce Kongfjorden se nachází nejsevernější obec světa. Ny-Ålesund byl také původně osada dělníků, dnes slouží vědcům. Proto tam mají turisté omezený přístup. Poslední trvale obydlené místo je Hornsund na jihu Spitsbergu s populací okolo 10. Jedná se o zaměstnance polské výzkumné stanice.

Kromě mrazů a možnosti ztracení se v otevřené krajině jsou velkým strašákem na Špicberkách lední medvědi. Tato zvířata jsou velmi ohrožená změnou klimatu a jejich zabíjení nepřipadá v úvahu. Stahují se nejen kvůli hladu na jih. Na rozdíl od jiných medvědů se lidí tolik nebojí a útočí na ně, takže Svalbarďané po venku nosí střelné zbraně pro odstrašení šelem a případnou nutnou sebeobranu. To je jeden z více důvodů, proč potřebujete v přírodě průvodce. Co je naopak téměř úplně vyloučeno, je napadení nebo okradení člověkem. Kriminalita na Svalbardu se drží velmi blízko nule.

Některá specifika života v tomto polárním ráji/pekle jsou obzvlášť zajímavá. Kdybyste například na Špicberkách cestovali od domu k domu, nepotkáte jedinou kočku. Beztak jsou ekologickou hrozbou, pouští-li se ven, ale pro populace arktických ptáků jsou tyto šelmy tak devastující, že se tam chovat nesmí. Další kuriózní fakt je, že se tam neumírá. Ostatky se v těch mrazech nerozkládají, takže se umírající převážejí do Norska a tam se také pohřbívají.

Co dělají na Svalbardu Češi?

Vzhledem k tomu, že pokrývá část Špicberků ledovec, je to ideální oblast na polární výzkum. Velké množství otázek, pro které se tu shromažďují odpovědi a důkazy, se týkají právě klimatu a stavu ledovců. Vědecký výzkum v Arktidě je však samozřejmě mnohem širší. Na Svalbardu existuje například mezinárodní stanice AWIPEW, norský Zeppelin Institut, indická stanice, čínská stanice, několik polských – a také česká stanice.

Česká arktická výzkumná stanice Josefa Svobody vznikala v letech 2013–2016 a provozuje ji Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Payerův dům v Longyearbyenu a terénní stanice Nostoc na Pyramidenu jsou prostory využívané českými i zahraničními vědci. Zkoumá se tam klima, ekologické vztahy v arktické přírodě, ale také botanika či mikrobiologie.

Předmětem zkoumání však může být i společnost. Od roku 2019 na Svalbardu strávila dva a půl roku antropoložka Zdenka Sokolíčková i s mužem a dětmi. Během tohoto výzkumného pobytu se zajímala o zdejší malou komunitu a její současné problémy. Do projektu můžete nahlédnout skrze časosběrný dokument Návštěvníci (2022) režisérky Veroniky Liškové. Najdete tam střípky z toho, jak se na ostrovech žije místním, co si myslí o změně klimatu, místní těžbě uhlí i svalbardské multikultuře.

Českou stopu však najdeme i v kulturní historii Špicberků. Polární kruh zajímá Čechy natolik, že na jeho oslavu konají Arktický festival. Jedná se o unikátní spojení vědeckých přednášek, vizuálního umění i hudebních akcí. Jedním z nejikoničtějších účastníků, které můžete znát, je kapela Už jsme doma. První ročník, když ještě pořadatelé nemohli vědět, jak se nápad ujme, se konal právě na Svalbardu v Longyearbyenu. Středobodem byla česká polární stanice, kam se sjeli i čeští umělci.

Atrakce na Špicberkách: polární záře i kuriozity ve městě

Nejvýše se na žebříčku portálu Trip Advisor umístilo Svalbard Museum. V Longyearbyenu, kde nelze čekat historické památky, jde právem o největší turistickou atrakci. Muzejní spolek funguje od roku 1964 a shromáždil do své expozice všechny možné atrefakty a informace ze čtyřsetleté historie ostrovů. Není lepšího místa, kde byste se mohli o Svalbardu autenticky dozvědět více. Samozřejmostí jsou také přednášky, přechodné výstavy a obchod se suvenýry. Bohužel si však musíme počkat – muzeum se teď přestavuje a bude do jara 2024 zavřené.

Zavítat můžete také do Svalbard Kirke, což býval nejsevernější kostel na světě, než si v roce 2017 postavili Rusové pravoslavný chrám ještě severněji. O longyearbyenskou komunitu duchovně pečuje luteránská pastorka. V kostele najdete nejen prostor pro rozjímání, ale bez rozdílu skutečného vyznání sem můžete také přijít na koncert nebo si s někým zahrát deskovky.

Doporučují se také následující body zájmu ve městě:

• nejsevernější pivovar Svalbard Bryggeri
• North Pole Expedition Museum
• ArtArctic Gallery
• Art Hall
• výstražná značka varující před ledními medvědy
• Gruve 3 – hornické muzeum na místě bývalého dolu
• Pomor Museum – ve druhém největším městě Barentsburgu

… a nejkrásnější místa na výšlap, vyjížďku na skútru či výpravu lodí. Pozor: budete potřebovat průvodce!

• bývalá těžařská osada Pyramiden se stupňovitou horou
• Magdalenin fjord
• Ny-Ålesund
• národní park Forlandet
• Sveagruva
• Národní park Sassen-Bünsow

Polární záře se zde vyskytují od října do února. Přes zimu je velká tma, takže máte vysokou šanci nějakou tu záři na obloze vidět.

Kam za polární září. Objevte nejlepší destinace, kde tuhle nádheru uvidíte

Jak se dostat na Špicberky – letenky a dokumenty

Existují dvě letecké společnosti, které přepravují veřejnost z Evropy na Svalbard. Letenka z Osla či z Tromsø vás přijde asi na 6000 Kč. Nejlevnější nízkonákladové možnosti, které jsou k sehnání, však začínají na 3000 Kč z Katowic s přestupem v Oslu. Po asi třech hodinách se dostanete z Norska na jediné letiště celých Špicberků. Letiště Longyearbyen je třetí nejsevernější na světě a úplně nejsevernější z těch, která se pravidelně používají. Do města se z něj dostanete jedinou autobusovou linkou, kterou ostrovy mají. Kromě toho tam totiž všichni používají sněžné skútry. Pro auta na Svalbardu nejsou cesty a vzhledem k opravdu řídkému osídlení by ani nebylo kam jezdit.

Občas od nás vyjíždějí na Špicberky zájezdy, což se pohybuje v řádech desítek i stovek tisíců korun. Ony jsou totiž na Svalbardu neboli Špicberkách ceny velmi vysoké, i když zvolíte nejúspornější možnosti ubytování a stravování. Norsko je už tak drahé, ale vzhledem k různým logistickým okolnostem stojí na Svalbardu všechno ještě více. Denní budget je proto několik tisíc korun českých. Když si však našetříte, zažijete dovolenou, na jakou se nezapomíná!

Zdroje:

Google Maps, Britannica, Trip Advisor, Cestuj levně, SvalbardExperts, Svalbard Museum, Svalbard Bryggeri, Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity: Česká arktická výzkumná stanice,
The Guardian (2022): Polar priest: the church in the world’s northernmost town – a photo essay,
dokumentární film Návštěvníci (Veronika Lišková, 2022),
iRozhlas (2023): S dětmi žila dva roky na Špicberkách. ‚Výčitky nemám. Utužilo to v nich to dobré,‘ říká antropoložka