Střevlíkovití jsou jednou z nejpočetnějších živočišných čeledí vůbec. Celkem existuje přes 40 000 různých druhů střevlíků, přičemž u nás jich žije kolem pěti set. Ti největší střevlíci pochází z rodu Carabus a živí se i žížalami, slimáky a šneky. Jiný rod střevlíků zase vystřeluje vřící kapalinu.
Největší střevlík u nás
Střevlík kožitý (Carabus coriaceus) dorůstá velikosti až 4,2 centimetrů. Je celý leskle černý, přičemž jeho hruď a krovky mají strukturu připomínající kůži (představte si zpracovanou hovězí kůži na černé kožené bundě či sedačce). Vyskytuje se především v listnatých a smíšených lesích. Pokud ale zrovna nebudete na procházce lesem zvedat každý kámen, nejspíš na nej nenarazíte, protože loví spíše k večeru a v noci. A možná na něj nenarazíte ani tak, neboť se z našich lesů pomalu vytrácí.
I tak ale můžete narazit na podobné střevlíky z rodu Carabus, kteří jsou o něco četnější. Mezi ty nejčastější patří střevlík hladký (Carabus glabratus) a střevlík zrnitý, kteří jsou je jen o trochu menší (kolem 3 cm) a mají lehce odlišné krovky – hladké a zrnité, pochopitelně. Najdete je spíše ve vlhčím prostředí lesních potoků a mokřadů.
Moravská Amazonie: Největší český lužní prales je v ohrožení!
Nejbarevnější střevlíci
Spoustu druhů střevlíků žijících u nás si lze vzájemně snadno splést. Mají velice podobný tvar těla a černou barvu. Mnohdy se liší víceméně jen velikostí a nějakými detaily. Existují však i barevní střevlíci, kteří jsou klenotem každé entomologické sbírky brouků – ale jen těch oficiálních muzejních sbírek, neboť mnoho druhů střevlíků je dnes již kriticky ohrožených!
Střevlík zlatolesklý (carabus auronitens) má kovově lesklé zbarvení krovek i hrudi, a odstíny barev přechází ze zlaté až do zelené a narůžovělé. Obdobně i střevlík měděný a střevlík fialový činí svým zabarvením čest svým jménům. Všechny tyto barevné druhy střevlíků dorůstají délky kolem tří centimetrů a zvlášť ten fialový je u nás stále ještě poměrně častý – možná je i na vaší zahradě, schovaný pod nějakým kamenem či dřevem.
Malí obři Evropy
Pokud někdy navštívíte lesy jihovýchodní a částečně i střední Evropy – od Rakouska přes Maďarsko až po Řecko – můžete narazit na největší evropský druh střevlíka. Carabus gigas dorůstá až 7 cm. To jej také řadí mezi největší evropské brouky.
Pokud by vás zajímal ten vůbec největší evropský brouk, pak je to roháč, kterého si vzhledově rozhodně nespletete s žádným jiným broukem. Má totiž obří silná kusadla, připomínající jelení paroží. Největší Roháč obecný může mít až 9,2 cm. Dřív u nás býval naprosto běžným broukem, dnes na něj vzácně narazíte víceméně jen v listnatých lesích na jižní Moravě a v chráněných krajinných oblastech ve středních Čechách.
Výlet na horu Říp. Sopku s magnetickou anomálií
Střevlíci prskající vřící kapalinu
Po celém světě se pohybují druhy střevlíků, kterým se říká prskavci, v angličtině a němčině pak o něco expresivněji bombardier beetle či bombardierkäfer. Tito „bombardiéři“ totiž po svých predátorech střílí vřící chemikálie. Jak je to možné? Ve svém těle mají dva váčky, ve kterých odděleně uchovávají peroxid vodíku a hydrochinon. V případě potřeby je ve speciální reakční komoře smísí, přičemž chemickou reakcí dojde okamžitě k zahřátí a přetlaku. Pak už jen může zamířit a vystřelit vroucí kapalinu na oběť. Dokáže se tak ubránit i násobně větším žábám, ropuchám a nejspíš by dokázal pěkně popálit i lidskou kůži.
V Česku se můžete setkat se dvěma druhy. Prskavec větší (Brachinus crepitans) dorůstá maximální délky 7 až 15 mm a bohužel je u nás čím dál vzácnější, patrně i kvůli používání insekticidů v zemědělství a úbytku kořisti. Jeho domovem jsou totiž spíše suchá místa, jako jsou pole a úhory. Ohrožený je i prskavec menší (Brachinus explodens) dorůstající maximálně délky 1 centimetru. Oba druhy však vzhledově vypadají velice podobně: hnědo-oranžově zbarvené tělo s černými krovkami.
Zdroje: naturabohemica.cz, chovzvirat.cz, abicko.cz, budejovice.rozhlas.cz, nationalgeographic.com
