2 fotky 
Z pestrých nabídek tuzemských cestovních kanceláří po nás stále častěji pokukuje Maroko. Co nám ale vlastně může tato africká zemička nabídnout, a proč bychom jí měli dát přednost před profláknutějšími destinacemi? Pár dobrých důvodů se jistě najde. JenProCestovatele.cz jich přináší hned deset.
1. Za Grand kaňonem nemusíte až za oceán
Učarovala vám magická scenérie kalifornského Velkého kaňonu, ale vypravit se až do Ameriky vám podvyživené spořící prasátko či škarohlídský pracovní diář nedovolí? Marocké údolí Dades zaklesnuté mezi rozeklaná skaliska má pro vás řešení. Údolí vinoucí se mezi výšinami pohoří Atlas a Jbel Sarhro vám učaruje stejně jako jeho americký příbuzný. Jen jízda k němu je určena otrlejším cestovatelům.
Po chvilce na tomto tankodromu totiž budete naklepanější než nedělní řízek. Jakmile se ale zpoza kopečků a skalek vynoří první pozůstatky starých pevností, na nepříjemné otřesy rychle zapomenete a svou fantazii necháte odlétnout za dávnými obyvateli těchto končin, kteří strážili zasněžené vrchoky Atlasu na jedné straně a polopouště na straně druhé.
2. Kozy šplhají po stromech a Newton si klepe na čelo
Fotka, kterak turista podpírá šikmou věž či za špičku se chápe Eiffelovky, se ukrývá v kdejakém průměrném albu. Chcete si ale pořídit do sbírky obrázek vskutku originální? Zamiřte tedy na jihozápad Maroka a hledáček fotoaparátu namiřte na arganii trnitou. V jejím větvoví totiž jak hejna ptáků posedávají kozy.
Nečiní tak ovšem pro legraci či z nějakého jiného vrtochu. Šplhat do korun stromu jak veverky je lákají zelené plody připomínající olivy. Raději se ale pod stromy dlouho nezdržujte. Mlsným kozám totiž pecky těchto plodů moc po chuti nejsou, a tak je plivou všude kolem.
Nikdo jim to ale za zlé nemá. Místní totiž pecky sbírají, aby z hořkých jader v nich ukrytých lisováním získali arganový olej, který je pro své blahodárné účinky vyhledáván nejen kuchaři, kuchtíky a gurmány, ale má využití v kosmetickém průmyslu.
3. Svištět po svahu na lyžích pod africkým nebem? Proč ne!
Každý rok je to stejné. On chce lyžovat a ona k moři, ale výplatnice s poskromným počtem nul vám rozhodnutí nijak neulehčuje. A přeci nemusíte dělat kompromis. Maroko totiž nabízí řešení hodné chytré horákyně. Cestou k lyžařskému středisku Oukaimeden vystoupáte od přímořských pláží přes polopouště až k vlekům s bělostným prašanem. Pokud už se vám tedy zajídají německé „tuc-tuc“ hity a bombardino či jägertee už nemůžete ani cítit, pro příští lyžovačku zapomeňte na Alpy a raději se vydejte brázdit svahy Atlasu.
4. Cestujte i za kulturou
Spíše než úchvatné přírodní scenérie vás fascinuje kultura a historie? I pro takové z vás toho má Maroko nemálo. Dnes tu sice převládá kultura islámská, po celé zemi však najdete odkazy národa fénického, římského či byzantského. A mnoho těchto památek si proklestilo i cestu na seznam UNESCO, tak jako například římské rozvaliny ve Volubilis.
Pozůstatky tohoto osídlení pocházejí už ze 3. století před naším letopočtem. V těchto časech se zde nacházelo významné město ležící na obchodní stezce. Roku 285 však padlo za oběť dobyvačným kmenům. I přes tento neveselý konec tu však i pro naši generaci něco k obdivu zůstalo dodnes.
5. Surfovat po celý rok
S 3000 kilometry pobřeží je Maroko rájem pro nadšené surfaře. Opomenuti však nezůstávají ani amatéři a netalentovaná dřeva. Pro ty je tu k dispozici řada surfařských škol a školiček. Pokud však nejsté žádné „béčko“ a na prkně stojíte s větší jistotou než průměrný smrtelník na zemské hroudě, měli byste probádat zátoky na východ od Agadinu. Snadno zjistíte, že jste tu na divoké vlny zcela sami a to bude teprve jízda.
6. Po stopách neohroženého gladiátora
Rozviřte prach burácející arény jako gladiátor Rusell Crowe nebo se vydejte napospas poušti jako Omar Sharif v Lawrencovi z Arábie. Místní kolorit a divoká příroda vzdorující člověku zkrátka americké filmaře nenechává v klidu a pod marockým sluncem se už procházela Angelina Jolie, Colin Farell nebo sir Anthony Hopkins.
Pokud tedy máte skryté herecké ambice a váš talent zatím jen čeká na odhalení, probuďte hvězdu v sobě a dobyjte světla ramp při prohlídce místních filmových studií v Ouarzazate.
7. Nádech řeckých Santorini v Essaouira
I zkušený světoběžník snadno zamění modrobílé nábřeží Essaouira s řeckými Santorini. Toto kdysi nejvýznamnější marocké město je dnes domovem zručných řemeslníků, kteří zde v potu tváře dováději k mistrovské dokonalosti své marquetry (tradiční nábytek zdobený ornamenty z dýhy).
Koza na stromě v Maroku. Zdroj: wikipedia.org
Ani ne dvě hodiny cesty od hlavního města Marrakesch je Essaouira výborným místem pro krátký odpočinek na pobřeží Atlantského oceánu.
8. Hvězdné nebe nade mnou a saharský písek pod nohami
Jste nenapravitelný romantik? Pak východ slunce nad nekončícími písčitými pláněmi Sahary je zážitek určený právě vám. A nemusíte být zrovna batůžkář, který je ochotný zkousnout kdejaké nepohodlí. Do srdce pouště můžete pohodlně přicestovat přímo z hotelu v Erfourdu či Mezougze a noc plnou romantiky můžete ve světle svíček s drahou polovičkou po boku strávit v luxusním stanu, jež skýtá i výdobytky moderní civilizace jako postel, splachovací toaletu či horkou sprchu (inu, ve dne poušť žhne žárem tisíce sluncí, ale noci jsou tu chladné).
9. Padá hvězda, něco si přejte
Romantickou noc uprostřed pustin pouště můžete posunout ještě o příčku výše. V noci ze 12. na 13. srpna z nebe prší stovky meteoritů. Každý rok se opakující ohňostroj, kde mistrem pyrotechnikem je příroda sama, si na Sahaře uchráněné před světelným smogem užijete do sytosti. A pokud si chcete být opravdu jistí, že vám padající hvězda neunikne a splní tak vaše tajné přání, přenocujte v hotelu v Zagoře. Ten má i vlastní observatoř.
10. Zpět v čase v modrém hávu
Modré fasády domů v městečku Chefchaouen zůstaly zbytku světe v sevření kopců pohoří Rif skryté až do roku 1920. Onoho roku do nitra hor pronikla španělská výprava. Při prvním setkání s místními obyvateli se Španělé zprvu lekli, že snad prošli záhadnou časovou smyčkou. Místní totiž na ně bez okolků spustili středověkou kastilštinou, tedy jazykem, který byl tou dobou ve Španělsku již 400 let mrtvý. Jak se však záhy ukáizalo, toto setkání neměly za následek žádné čarovné síly a paranormální jevy.
Před stovkami let do zdejších hor prchali ze Španělska Židé a muslimové, doufaje, že se zde postaví katolickým utlačovatelům na odpor. Postupně však jejich snahy ubraly na intenzitě a na dlouhé roky se místní uzavřeli okolnímu světu.
Dnes už je město opět znovunalezné a vy se tu můžete z plných plic nadechnout svěžího horského vzduchu a potulovat se křivolakými uličkami tohoto okouzlujícího a přátelského města. I když těm dvěma výše zmíněným přívlastkům možná Chefchaouenu pomohly lány hašiše a konopí, jimiž je město obklopeno.
Obě drogy jsou sice v celém Maroku zakázány, ale ve zdejších končinách jsou tolerovány a místní vám i rádi nabídnou, ovšem nikoho nenutí. Záleží tedy opravdu jen na vás, zda se chcete povznést vzhůru jen vnitřně pomocí omamných látek nebo i fyzicky vyběhnutím na některý z okolních kopců.
