2 fotky 
Co čeká vodáka na Ploučnici? Meandry, jezy, dokonce i skalní tunel. Řeka Ploučnice je vyhlášená díky nádherné krajině, kterou protéká. Někdy je nutné plavidlo kus cesty nést přes bujnou vegetaci a možná vás také bude frustrovat vzdálenost mezi místy, kde se můžete občerstvit. Příznivci vodní turistiky však na krásnou Ploučnici nedají dopustit.
Plavba po Ploučnici ‒ splavnost, délka toku a další údaje
Jakou má řeka Ploučnice sjízdnost a délku? Bez těchto informací se neobejdete, chystáte-li se někam s raftem či kanoí. Čeká vás až 85 kilometrů cesty po proudu této řeky. Takové splutí může trvat zhruba týden. Konkrétní části toku si vyberte jen a jen podle vkusu a odvahy.
Přečtěte si při plánování splutí Ploučnice kilometráž. Jak jinak by se člověk lépe dověděl, co jej přesně čeká? Nejvyšší bod, odkud se dá vyplout, je pod vodní nádrží ve Stráži pod Ralskem. Řeka dále protéká většími městy Mimoň a Česká Lípa.
Pluje se většinou po horním a středním toku řeky, ty jsou hodnoceny jako obtížnost ZWC, tedy lehká. To však neznamená, že se budete celou dobu cítit zcela pohodlně ‒ příroda je nemilosrdná. Od Valkeřic a Františkova je řeka bezpečně sjízdná jen pro zkušenější. Je tam mnoho jezů, přes které se za nízké vodní hladiny špatně přenáší a pokud je vody více, mohou být dosti nebezpečné. Experti mají však možnost doplout až do Labe.
Horní úsek Ploučnice: Tunel v pískovcové skále
Osvědčenou klasikou je čtrnáctikilometrové splutí mezi průrvou Ploučnice a Borečkem, malou vsí ležící na území Ralska. Průrva Ploučnice je velmi oblíbená a když je dost vody, můžete se její atmosférou kochat zevnitř. Tomuto umělému tunelu se přezdívá také Pekelný jícen a možná už jste jej viděli v pohádkách Z pekla štěstí 2 a Princezna a písař.
Za průrvou Ploučnice kanoe či jiné plavidlo, ve kterém sedíte, popluje po pohodovém toku přes Noviny pod Ralskem. V cestě vám může ležet padlý strom, vcelku však zde řeka nevypadá špatně. Kolem vás vesnická idylka. U Srního potoka se můžete občerstvit v jednom z mála bufetů. Po proplutí města Mimoň, důležitého pro nákupy potravin, se dostanete na Boreček, kde začínají úzce vinuté meandry.
Meandry Ploučnice jsou romantický skvost přírody, ale nadřete se
Boreček je malá osada, která však má význam pro vodáky sjíždějící Ploučnici. Kemp na Borečku je jediným místem, kde v rámci okolní oblasti můžete legálně přespat. Mezi Borečkem a Brennou se tábořit nesmí.
Ještě než do kempu dojedete, zažijete plavbu úzkým a klikatým korytem. Ploučnice meandruje tak silně, že ji možná na některých místech uvidíte téct do kopce. Meandry bývají zanesené padlými stromy a usazeninami, dokonce se můžete zaseknout ve větvích trčících z břehu. Často budete muset člun rozhýbat zvenku, vestoje. Klima tohoto prostředí svědčí zvířatům, a to bohužel včetně komárů.
Střední tok Ploučnice v pusté divočině
Po probuzení na břehu Ploučnice výlet může pokračovat dalším populárním úsekem, a to z Borečku do Brenné. Ten je častou volbou pro jednodenní výlety. Nenabízí mezizastávky s občerstvením, ledaže vylezete a vytáhnete si svačinu. V oblasti je málo civilizace, a proto si vodák užije pravý klid o samotě s přírodou.
Meandry pokračují, ale jsou otevřenější a terén je celkově přívětivější. Místy poplujete také přímo kolem skalních stěn. Přesto se mějte na pozoru před dřevěnými zátarasy větví. Významným bodem, kde se dá splutí ukončit, je u Brennského mlýna. Kdo chce, může další dny pokračovat po řece směrem na západ ‒ ovšem pozor, řeka je tam níže obtížnější kvůli jezům.
Výšlap nad řekou Ploučnicí: Ralsko, zřícenina s výhledem
Sedět celý den na člunu dá pažím zabrat. Ti, kteří rádi dají někdy pro změnu zabrat také nohám, se i v této oblasti mají kam vydat, ještě než usednou do plavidla. Mezi Stráží a Mimoní se tyčí kopec Ralsko, na jehož vrcholu kdysi stával hrad.
Na Ralsku hrad vznikl snad ve 14. století, jeho dřevěný předchůdce už tam stál déle. Kamennou stavbu nechal zbudovat Jan z Vartenberka. V plnění funkce hradu pomáhala tehdy založená celní stanice v Mimoni. Začátkem 15. století Ralsko bylo domovem husitské posádky a zanedlouho už začal chátrat. Nějakou dobu se v prostorách hradu pěstovalo padělání mincí.
Z hradu dodnes zbylo zdivo hradeb i věží, které utrpělo poškození navíc také od lidí. Na zříceninu se vydávali dobrodruhové s náčiním, aby se zde snažili hledat poklad. Ve 20. století byla oblast nepřístupná z vojenských důvodů. Dnes je to překrásný zalesněný vrch v chráněné krajinné oblasti, odkud uvidíte daleko do krajiny.
