Nejtemnější místo Prahy? Starý hřbitov duševně chorých v Bohnicích…

Když vyjedete z historického centra Prahy a zamíříte na sever, blížíte se k proslulé psychiatrické léčebně. Poblíž leží tajemný pozemek obehnaný zděným plotem a zarostlý břečťanem, který před našimi zraky zahaluje šílenství. Zde již bezmála celé století odpočívají ztrápené duše, násilníci a nepříčetní…

Léčebna pro choromyslné

Něco z historie ústavu. Léčebna vznikla roku 1903, tedy o pár let dříve, než hlásá letopočet na bráně. Ten uvádí, kdy byl ústav, původně součást jiné léčebny, prohlášen za samostatnou instituci. Důvodem jeho založení byl nárůst počtů hospitalizovaných v Praze. Příčinou toho byly mimo jiné zhoršující se podmínky pro domácí péči o duševně nemocné v důsledku industrializace, která přivedla mnoho lidí z venkova za prací do uspěchanějšího města.

Terapie prací

Ústav měl vlastní kostel, pole, elektrárnu, divadlo… Částečně fungoval jako komunita, kde práceschopní nemocní pomáhali s provozem, a to na polích, v kuchyni i v prádelně. Práce měla terapeutické účinky.

Za druhé světové války zde nacházeli útočiště někteří odbojáři. Nástup socialismu nastolil změny pozitivní (zvýšení nároků na zaměstnance) i negativní (zavedení lobotomie). Druhá polovina minulého století přinesla celou řadu organizačních i medicínských inovací, které vytvořily z instituce to, čím je dnes. A krom nemocnice se nyní také oficiálně jedná o kulturní památku.

Stručná historie bohnického hřbitova bláznů

Hřbitov byl založen v roce 1909. Klasicky se na něm nacházela kaple a márnice. Kromě toho tam byla postavena i pamětní mohyla vojákům z 1. světové války a roku 1932 přibyl také památník 48 lidem, kteří byli za této války evakuováni z Itálie do místního lazaretu, kde zemřeli na tyfus. I ti zde leží mezi zhruba čtyřmi tisíci pochovaných.

Pohřbívat se mělo oficiálně přestat po roce 1951, kdy byl hřbitov zrušen. Prý však bylo zjištěno i několik nelegálních pohřbů, které se odehrávaly až do sedmdesátých let. Nyní se hřbitov už půl století drolí a zarůstá břečťanem. Vidět je jen pár náhrobních kamenů, ty čitelné se dají spočítat na jedné ruce. Svíčku můžete zapálit na nejzřetelnějším hrobě ženě jménem Marie Tuma, které se břečťan vyhnul – smrtelná choroba však bohužel ne. Nedožila se ani třicítky. V knize zemřelých stojí “úbytek mozku”.

Hřbitov může být i nebezpečným místem

Z kaple dnes zbyly jen čtyři posprejované drolící se stěny, mezi kterými je radno mít se na pozoru. Nedoporučuje se ani stoupat na hroby, které je pod porostem jen sotva vidět, nechcete-li nějakého nebožtíka vyrušit svým náhlým vpádem seshora. Obzvláště jižní část, kde leží násilníci, je špatně průchodná a velmi riziková.

Toto tajuplné místo vyrostlo na kopci tyčícím se nad Vltavou, necelý kilometr severozápadně od psychiatrické nemocnice. Čeká vás příjemná procházka mezi stromy, kolonií chat a chalup – ovšem i bahnem. Cíl své cesty jistě na první pohled poznáte. Vstoupit je možno dvěma branami, které se nějakou dobu zamykaly. Nyní je přístup možný pro každého – ovšem ne každý zde dlouho vydrží.

Ponurá atmosféra hřbitova lidi přitahuje, odpuzuje i vyhání

Dnes je místo navštěvováno zvědavci, fotografy i příznivci ponuré atmosféry. Ne každému však taková procházka udělá dobře. Existuje dokonce hrstka lidí, kteří se v melancholii místa cítí jako doma, častěji se však setkáte s pocity nepříjemnými. Jedná-li se o podvědomou sugesci, nebo za tím stojí něco mezi nebem a zemí, to už je na víře každého z nás…

Negativní energie a strážce hřbitova

Po duších zemřelých zde mohla zůstat jakási negativní energie. Za tou se sem vydávají například různí záhadologové a senzibilové, snažící se tento fenomén zkoumat, a prý také různé skupinky provádějící zde všemožné obřady.

Typickými popisovanými negativními stavy jsou tlak na hrudi, bolesti hlavy, touha odejít. Někteří věří v takzvaného “strážce hřbitova” – energetickou entitu, která místo stráží a neuctivé nebo takové návštěvníky, kteří tam nemají co dělat, vyžene. Taková energie prý sídlí na většině podobných míst…

Bohnický pietní park – hřbitov pražských zvířátek

Na výletě do Bohnic se můžete podívat i na jiný hřbitov – úplně z jiného soudku. Třeba vám po skličující návštěvě místa odpočinku duševně chorých zvedne náladu. Jedná se sice také o hřbitov, ale tento patří našim čtyřnohým společníkům, kteří sem byli uloženi se vší úctou a láskou.

Zvířecí hřbitov byl založen v roce 1997 pod názvem Zahrada přátel nejvěrnějších a fungoval do roku 2007. Od té doby slouží jako pietní park, a také botanická zahrada. Najdete tam asi dva tisíce hrobů, na kterých místo náhrobků rostou stromy a keře všemožných druhů – jeden vzácnější než druhý.