4 fotky 
Dovolené u moře jsou klasická oddechovka od každodenní rutiny – když se vypořádáte se stresem z balení a cesty. Turistická letoviska se tak každoročně těší vysoké návštěvnosti. Kdo je ale odvážnější, může si zariskovat a vydat se do vzdálenějších a nepřístupnějších lokalit. Odměnou mu budiž neotřelý zážitek – a svatý pokoj od lidí…
Nejvzdálenější ostrov světa
Máte-li někde na viditelném místě v pokoji mapu světa, název Tristan da Cunha vám už možná do podvědomí proklouzl. Méně lidí už pak ví, že se jedná o obydlené místo ze všech nejodlehlejší od ostatní pevniny. Nejbližším místem, kde žije člověk, je ostrov Svatá Helena. Dělí je od sebe více než 2400 km. Součástí tristanského souostroví je také liduprázdný Inaccessible Island (ano, vskutku se oficiálně nazývá Nepřístupný ostrov) a Nightingale Islands, kam někteří také uskutečňují výlety na člunu.
Ostrov byl původně obydlen britskými lovci tuleňů, poté obsazen britskou námořní jednotkou, která odtamtud měla dohlížet na Napoleona Bonaparteho vězněného na Svaté Heleně. Současná místní populace činí zhruba 250 lidí – všichni žijí v hlavním a jediném městě zvaném Edinburgh of the Seven Seas. Věnují se zemědělství, chovu a rybolovu. Internet mají, ale jen v internetové kavárně – a rychlost připojení za moc nestojí. Jedinou hrozbou v tomto ráji je aktivní sopka, které ostrov vlastně vděčí za svou existenci.
Tristan da Cunha
Tento ostrov láká dobrodruhy právě pro svou nepřístupnost a rajskou idylu místní přírody i komunity, sezónně se zde dá pozorovat ptactvo. Cesta je vskutku náročná. Jediným způsobem, jak se na Tristan dostat, je plavba lodí. Z Kapského města sem doplujete za týden nebo dva. Potřebujete však povolení od Ostrovní rady a chcete-li tam natáčet, počítejte s poplatkem.
Kamčatka – panenská a nebezpečná
Ruský poloostrov Kamčatka na samém východě země, až za Sibiří, je domovem čtyř set tisíců lidí a mnohem více divokých zvířat. Bohatá kamčatská příroda s nespočtem druhů rostlin i živočichů stále setrvává ve své ryzí neprozkoumané podobě právě díky svému chladnému podnebí, náročnému terénu a silné vulkanické aktivitě. Kromě nejvyšší euroasijské sopky Ključevské narazíte na 160 dalších, a také gejzíry, termální prameny a dokonce jezero kyseliny.
Ročně se sem dostane jen pár tisíc návštěvníků z celého světa. Doprava je totiž opravdu problematická. Z pevniny sem nevede žádná železnice ani dálnice, lodní spoje také neexistují – přístav využívají jen rybáři a námořní jednotky. Jedinou možností je tedy vzdušná doprava z Moskvy nebo z Anchorage na Aljašce. Letiště se nachází poblíž Petropavlovsku Kamčatského, základního tábora veškerých dobrodružných expedic a jediného většího města na celém poloostrově.
Když už se na Kamčatku dostanete, vězte, že jediné linky místní dopravy vedou z Petropavlovsku do přilehlých vesnic. Zbytek je na vás. Potřebujete průvodce. V ideálním případě si seženete vrtulník. Musíte být opravdu nebojácný, fyzicky zdatný a ostřílený dobrodruh. I tak se na mnoho míst nedostanete, protože velká část území je fyzicky nedostupná nebo je tam přístup z vojenských či ekologických důvodů úplně zakázán. Krajina je ale přenádherná už jen na fotkách – jak to asi musí vypadat naživo!
Rajské Pitcairnovy ostrovy: nastěhujte se zdarma!
Pitcairnovy ostrovy
Zhruba na půl cesty z Nového Zélandu do Ekvádoru, východně od Fidži a Cookových ostrovů se nachází soubor čtyř britských ostrůvků zvaných Pitcairnovy, z nichž jen jeden je obydlen – ostrov Pitcairn. Na ostrovech není kde přistát s letadlem ani helikoptérou, a tak sem návštěvníci přijíždějí na lodích z Francouzské Polynésie. Se svými zelenými kopečky a průzračnou modrou vodou je to učiněný tropický ráj pro turisty.
Jedinou poskvrnou na pověsti ostrova Pitcairn je zhruba dvacet let starý případ sexuálního násilí, kterého se mělo účastnit sedm místních mužů, včetně starosty, na několika nezletilých dívkách. Většina obětí ostrov opustila. Na podzim roku 2004 viníci konečně došli spravedlnosti.
Pitcairn je povětšinou odkázán na vlastní zemědělství a rybolov, avšak do tamějšího jediného obchodu se pravidelně dováží zboží z Nového Zélandu. Na rozdíl od Tristanu da Cunha má Pitcairn hustší síť cest (byť jsou primitivní, dočkaly se svého zobrazení na Google Streetview), větší dostupnost po moři a lepší připojení k internetu. Populace přesto čítá pouhých 50 obyvatel. Britská vláda dokonce nabídla pozemek zdarma pro každého, kdo by se na ostrov přistěhoval, to se ale setkalo s neúspěchem. Na Pitcairnu by imigranti prý nenašli práci.
Motuo – lotosový květ ukrytý v horách
Motuo
Máte-li zájem o náročnější horskou turistiku na zajímavém a málo navštěvovaném místě, mohla by vám učarovat oblast Motuo (nebo též Mêdog či Pemako). Název Motuo prý znamená v tibetštině “ukrytý lotus” a podle jednoho buddhistického spisu je toto místo nejposvátnějším regionem.
Ohromná krása tohoto místa tomu nasvědčuje. Na rozdíl od zbytku Tibetu zde dostatečně prší, aby se tu dařilo zemědělství, a tak se tu, mezi zasněženými horami, pěstuje rýže, sezam, bavlna, ale také banány a jiné tropické ovoce. Život tu rozhodně není lehký, ale oněm jedenácti tisícům obyvatel to zřejmě stojí za to.
Tento region na jihovýchodě Tibetu byl donedávna poslední částí čínského území, kam nevedla cesta, a to kvůli krkolomnému rázu krajiny. Pokusy o postavení cesty byly marné – časté laviny ji neustále blokovaly. Dojít se dalo jen pěšky po zamrzlých stezkách s případnými zastávkami ve vesnicích po cestě, což trvalo několik dní. V roce 2013 byla dostavěna dálnice vedoucí z okresu Bomê do Motua, přesto jsou pěší túry vyhledávaným zážitkem.
