4 fotky 
Pokud jde o konzumaci či výrobu zlatavého moku, je všeobecně známo, že nemáme konkurenci. Jediné, o čem snad lze vést spor, je filozofická otázka, zda nám jde lépe to pití či produkce. Nejpopulárnější je však Mnichov s jeho neméně populárním festivalem.
Tradiční kroje jsou stále v oblibě, Foto: Markéta Dudková, JenProCestovatele.cz
Tento primát však stojí mnoho úsilí a nelze nikdy usínat na vavřínech. Ostatně třeba v sousedním Německu také nejsou žádní žabaři a obstojně nám šlapou na paty. Můžete se o tom přesvědčit sami a kde jinde, než na tradičním mnichovském Oktoberfestu.
Vydejte se s námi na průzkumnou misi a zjistěte, kde mají Češi co dohánět, aby nepřišli o svůj pivní trůn.
Oktoberfest se započal původně jako oslava královské veselky
Tradice pivního festivalu se započala už roku 1810. Tehdy vstoupil do svazku manželského korunní princ Ludvík Bavorský. Za ženu pojal Terezu Saskou-Hildeburgskou a z tohoto svého počinu měl tak nebývalou radost, že se rozhodl slavit s celým dvorem i městem. Tehdejší veselice účastníky natolik nadchla, že si ji s chutí v dalších letech zopakovali znovu a znovu. Jen se postupně termín veselení přesunul z původní poloviny října na polovinu září. Dá přeci rozum, že když se několik dní jako smyslu zbavení bavíte, chcete k tomu mít i slunečné počasí a ne podzimní pošmourno.
16 dní neutichajícího pivního opojení a veselení
Dnes Oktoberfest začíná vždy v sobotu a z kalendáře si uzme přibližně 16 dní. Končí první říjnovou nedělí. Tedy pokud na tuto inkriminovanou neděli nepřipadá datum 1. či 2. října. V tomto případě bujarému veselí je konec až 3.října, který je dnem německé státnosti.
Místo konání Tereziánská louka. Foto: Markéta Dudková, JenProCestovatele.cz
Je přeci totiž samozřejmé, že když už si hrdlo proléváte 16. den v kuse a spíš nežli promile alkoholu v krvi by bylo lépe měřitelné promile krve v alkoholu, nepřestanete jen tak pít, když vám oslavu nařizuje i kalendář.
Dirndly a lederhose stále vedou
Od nudných faktů už se ale raději přesuňme do pivní metropole. Jen co vystoupíte z vlaku, autobusu či letadla nenechá vás nikdo a nic na pochybách, že je to tu opravdu velké. Od brzkých ranních hodin až do pozdní noci (takže vlastně nonstop) městem projuchávají davy pánů v lederhose a dam v tradičních dirndlech. V době Oktoberfestu své kroje ze dna skříně vytáhne přibližně 80% účastníků, až si skoro připadáte jako v jiném století.
Kroje však prošly změnami
Ovšem slečinka, byť v tradičním kroji, s cigaretou u úst posedávající před Starbucksem vás ihned časově zorientuje a na druhý pohled zjistíte, že i ty kroje prošly jistou evolucí. Dnes sestávají z méně vrstev, takže si při jejich nošení nepřipadáte jak rytíř ve zbroji. Barvy už neodkazují k symbolice, ale řídí se módními trendy.
A mužskému oku nejvíce lahodící inovací je výrazné zkrácení sukní. Navíc i tradiční kroje postihla emancipace, a tak se mužské lederhose prodávají i v úpravě pro dámy. Pánské dirndly se zatím neujaly, ale třeba nějakého průkopníka napadne zaplácnout i tuto díru na trhu. Výzva hodna Jiřího Korna to jistě je.
Místo činu – Tereziánská louka
Centrum Mnichova je zalidněné a bez ohledu, v jaké fázi účasti se ten či onen nachází (rozumějte: chodec – zavešenec – lezec – ležák), jeho cesta jistě míří na místo činu. Tím je Tereziánská louka. V tuto dobu je posázena obrovskými „šapito“, v jejichž nitru probíhá pořádný cirkus a nejspíš i s divou zvěří. Na tu si však žádný krotitel netroufne.
Každé „šapito“, tedy celt patří konkrétnímu pivovaru, který tu reprezentuje svůj produkt. A věřte, že dorazit na Tereziánskou louku a nevlézt do celtu, je jako vylézt do základního tábora Everestu a myslet si, že jste zdolali osmitisícovku.
Do celtu se musíte dostat za každou cenu
Pravda sice je, že většina celtů je až po okraj plná a plus je tam asi 200 lidí navíc, ale vy se tam rozhodně vmáčkněte. Teprve v celtu je ta pravá atmosféra. Předsudky a vášně beznadějně tonou v hektolitrech piva a i ti největší nepřátelé skočí v lederhose na stůl a v obětí pějí nějakou německou prostonárodní odrhovačku.
Tupláky, Foto: Markéta Dudková, JenProCestovatele.cz
Že neumíte německy? To je jedno. Po pár tuplácích vaše pokusy o imitaci němčiny nebudou o nic horší než stejné snahy u rodilých mluvčích.
V placených celtech se místo najde
Pokud si však rádi pospíte, obzvlášť po propité noci, je docela možné, že se vám opravdu nepodaří uzmout místo v těch nejrozjuchanějších celtech. Nezoufejte však. Zábava a poznání alkoholového opojení vám tím rozhodně není zapovězeno. Je totiž nemnoho celtů, kde se přísní pánové, jejichž autorita je ovšem krojem lehce deklasována, dožadují vstupného. To může činit cca 5 euro. Vaši peněženku tato částka asi v kóma neuvede. Nicméně ono vstupné některé odradí, a tak placené celty nebývají tak plné a je možné zde ještě před polednem vybojovat místečko a konečně svlažit jazyk ve vrchovatém tupláku, který vám co nevidět dopraví vnadná dívčina.
Obsluhující mají páru
Obsluhující dámy jsou tu opravdu krev a mléko a pohled na ně ukojí nejedny mlsné touhy horňáků i dolňáků. Ono je totiž zcela logické, že žádná rachitistická křehotinka připomínající svou tělesnou konzistencí kvedlačku, by při nošení až 10ti tupláků naráz neuspěla.
Uvnitř celtu. Foto: Markéta Dudková, JenProCestovatele.cz
A vzpírat olbřímí dřevěné podnosy, jež se prohýbají pod nákladem pochutin, z nichž cholesterol září na míle daleko, by je asi taky položilo.
Opít se tu vyjde opravdu draho
Pokud se vám tedy konečně podařilo vybojovat místo v celtu, dejte se směle do pití. Je na místě vás však varovat, že pokud byste se tu chtěli propít až do fáze „nevím, zda ležím či stojím, ale německy mluvím perfektně“, měli byste se zříci přibližně týdenní dovolené na Havaji. Cena za jeden tuplák se totiž šplhá až k necelým 10ti eurům. Takže kocovina z Oktoberfestu není rozhodně nízkorozpočtovou záležitostí.
Jsou-li však vaše finanční možnosti omezené, existuje tu jistý způsob, jak si způsobit pořádné točení hlavy a nevolnosti. Kolotoče.
I horské dráhy, které mohou dočasně způsobit nepřátelství mezi vámi a vaší hrubou motorikou, k Oktoberfestu patří a do nebe čnějící pokroucené vyplavovače adrenalinu taktéž hojně obohatí dějiště slavností.
Z celtu do pivnice
A až budete lehce společensky unavení a vykolotočovaní, nechoďte ještě spát. Zábava pokračuje až do rána. Z Terezeiánské louky se přesuňte do některé z „pivních zahrad“.
S 8000 místy je největší z nich Königlicher Hirschgarten, čili Královská jelení zahrada. Ta byla původně založena jako lesopark a lovecký revír. Neméně vyhlášená je pivnice Hofbräukeller na náměstí Wienere Platz či pivnice Paulaner nebo Augustiner Keller.
A co s nepivaři?
Láká vás návštěva Oktoberfestu, ale nepatříte právě k pivařům? Tím se vám rozhodně Tereziánská louka nezapovídá. K dostání jsou tu i jiné nápoje než jen pivo.
Je sice pravda, že až k bubínku obsluhy dolétne namísto všude omýlaného „bier“ slůvko „wein“, možná na vás pohlédnou, jako byste byli zelení, měli anténky a létající talíř zaparkovaný na dvoře. Lidé zde jsou však tolerantní a přátelští, a tak vám nalejí i víno. Rozhodně však ne do vinné sklínky, ale taktéž do půllitru. Což by vám ale nemělo vadit. Alespoň si tu nebudete připadat jako Forrest Gump na matematické olympiádě.
