6 fotek 
Královstvíčko ležící v západní Evropě by i ti se zrakem ostřížím hledali na mapě pořádně tlustou lupou. Avšak co Belgii chybí na rozloze, dohání významností a právem může být označena za „pupek Evropy“.
Vždyť v jejím hlavním městě sídlí nejdůležitější evropské instituce. Za všechny lze vzpomenout sídlo NATO, Evropského parlamentu, Evropské komise, Výboru regionů či Rady Evropské unie. A o spoustu atrakcí, kuriozit, zajímavostí tu není nouze.
Čokoládová velmoc
Co vás první napadne, když se vaše ušní bubínky rozezní při slovu Belgie? Dost možná, že ještě než se vůbec onen bubínek stihne rozeznít, už vám bude z pusy kapat slina.
Belgické pralinky dokáží zviklat i ty nejzarytější příznivce diet. Trocha kvalitní čokolády přece nikomu neuškodí. Foto: Kamila Hamalčíková, JenProCestovatele.cz
Belgie je pro většinu z nás spjata především s čokoládou. A při toulkách Belgií vaše zraky budou tonout (raději jen zraky, myslete na linii) v pralinkách nepřeberných chutí a tvarů. Belgická čokoláda, které se tu ročně vyrobí 220 000 tun, je téměř bezkonkurenční.„Téměř“ proto, že na čokoládovém poli nelze jisté zásluhy upřít ani Švýcarsku.
Jaký slovník zabalit do batůžku?
Ostatně s alpskou zemičkou má Belgie společného i víc než jen talent vytvořit takovou čokoládu, že se vaše chuťové pohárky tetelí blahem. Oba trpaslíky, co se týče rozlohy, ještě pojí jazykový galimatyáš.
Oficiálními úředními jazyky země rozdělené na tábor Vlámů a Valonů jsou nizozemština, francouzština a němčina. Ovšem i když těmito jazyky vládnete, vinou nepřeberného množství dialektů a etymologických mutací si nejspíš budete připadat jako v Babyloně, kde došlo ke zmatení jazyků.
Naštěstí místní právě kvůli přítomnosti sídel mezinárodních institucí většinou ovládají angličtinu, a tak se určitě domluvíte. Pokud navíc zmíníte i skutečnost, že pocházíte z České republiky, od nejednoho Belgičana si vysloužíte obdiv a bodré poplácání po ramenou. A pročpak?
Belgické město Spa. Jeho název se stal termínem pro odpočinek a relaxaci
Vlámové versus Valoni – dva kohouti na jednom smetišti
Odpověď je jednoduchá. Belgii tvoří dva regiony – Vlámsko a Valonsko. Obyvatelé těchto částí se příliš v lásce nemají. Soupeří spolu v každém ohledu a jediné, na čem se shodnou, je to, že by si nejraději každý šel svou cestou. Právě proto jsou Češi v očích Belgičanů hodni Olympu, neboť my jsme se s bratry Slováky dokázali v klidu, míru a tichosti dohodnout, rozejít se a zůstat přáteli. Takovýto přátelský rozchod se však Vlámům a Valonům stále nedaří.
Na jejich obhajobu ovšem musím uvést, že nám při rozdělení odpadl boj o hlavní město. I nejsveřepější Slovák by si těžko vydobyl nárok na Prahu a naopak žádný Čech si nechtěl uzmout Bratislavu. V belgickém hlavním městě Bruselu žije mnoho Vlámů i Valonů, a proto je štěpení a drobení Belgické monarchie nejspíš vyloučeno. Vlámové i Valoni jsou odsouzeni žít pospolu jako hašteřivá siamská dvojčata.
Pivo tu má říz
Ať potkáte Vláma nebo Valona, oba vám vyseknou za konec naší federace poklonu. A možná i nad žejdlíkem piva. Konzumaci i spotřebu zlatavého moku samozřejmě umíme (stejně jako ten rozchod) také líp, ale ani Belgičani nejsou žádní žabaři a belgická piva mají zvuk po celém světě.
Ovšem pozor! Tady by udolání vašich obvyklých pěti šesti kousků mohlo vyústit v pořádně nepříjemné ráno, kdy byste se s opičkou pevně usazenou za krkem marně snažili zmátořit celý den.
Belgická piva jsou totiž o poznání silnější. Možná i jako varování se tu také neservírují po tuplácích, ale jen ve třetinkách. Belgického piva tedy raději užívejte menší než malé množství.
Největší evropská pevnost Namur postupně ztratila na významu. Foto: Markéta Dudková, JenProCestovatele.cz
Dodrželi jste výše zmíněnou radu? Usrkávali celý večer jen jednu Stellu, a přesto o své střízlivosti nyní pochybujete, protože vás při toulkách městem pronásledují malí modří mužíci?
Klid. Není důvod se znepokojovat. To nejsou opilecké přeludy, ale Šmoulové.
Zpátky do dětství se Šmoulíky
Roku 1959 byl tento neznámý kmen objeven v lesích na bruselském předměstí Pierrem Cullifordem. Ten výzkumu tohoto etnika věnoval podstatnou část svého života a sepsal o něm řadu publikací. Šmoulové jsou malého vzrůstu. V průměru dorůstají výšky dvou palců. Z fyziologického hlediska je jistě taktéž zajímavé, že se ani u dospělých jedinců nevyvíjejí druhotné pohlavní znaky (tedy jen u některých. Ti se pak stávají vůdci kmene). Výrazné je taktéž jejich modré zbarvení, jehož příčina je neznámá. Jedna z teorií se ovšem přiklání k verzi, že ji má na svědomí nadměrná konzumace vzácných lesních plodů, které jsou jedinou potravou na šmoulím jídelníčku.
Kmen Šmoulů se tedy živí výhradně sběrem a jsou přísnými vegetariány. Jde o patriarchální společenství, kde je existence podmíněna téměř výhradním zastoupením mužů. Na cca 1000 Šmoulů připadá pouze jediná žena. Z tohoto důvodu i rozmnožovací proces zůstává středem zájmu a intenzivního bádání.
Kmen je přátelský a mírumilovný a nikdy nebyl zavlečen do žádných významnějších válečných konfliktů. Přesto je celá historie kmene poznamenána spory s jistým vladykou Gargamelem, jenž si usurpuje šmoulí pozemky i duševní bohatství. Z řady drobných potyček však vždy Šmoulové vyšli vítězně.
Za zmínku ještě stojí šmoulí kroj. Všichni příslušníci kmene nosí bílé punčochy a čepici. Stařešina kmene má stejný kroj, ovšem v barvě červené.
Od svého objevení kmen i nadále žije v naprosté izolaci od ostatní civilizace. O jejich životě však byla na základě studií a výzkumů Pierre Culliforda natočena řada dokumentů (u nás odvysílaných například v rámci relace Večerníček, Kouzelná školka či Raníček).
Ale teď již vážně. Šmoulové jsou hrdinové oblíbeného komiksu, kteří spatřili světlo světa právě v Belgii. Ta je ostatně kolébkou i řady jiných komiksů – třeba Tintina. A co se množství a popularity tohoto druhu umění a zábavy týče, strčí Belgie do kapsy směle i komiksy poblázněné Japonsko nebo USA.
Po pohádkách na hranolky a vafle
Gent má díky kanálům spojení i s mořem. Foto: Markéta Dudková, JenProCestovatele.cz
Už vám z těch informací vyhládlo? Tak se vydejte na hranolky. McDonald či jiný fastfoodový řetězec byste tu ovšem hledali marně. Shánět se v Belgii po hranolkách v těchto celosvětových franšízách by bylo od vás čiré barbarství. Hranolky jsou totiž belgický vynález.
Pokud si je objednáte u nějakého stánku, nečekejte, že zmrazený prefabrikát, kolem kterého se brambora nikdy ani nemihla, nasypou do fritovacího hrnce. Hranolky se tu přímo před vámi připravují z čerstvých brambor. Ovšem největší kouzlo této nezdravé pochoutky spočívá v omáčkách, se kterými se podávají. Těch má většina stánků v nabídce až třicet (všechny ovšem na majonézovém základě).
A pokud váš žaludek při představě pozření smažených brambůrek dělá salta vpřed i vzad, dejte si raději vafli. Třeba tu typicky belgickou, tedy pouze potřenou máslem a posypanou moučkovým cukrem.
Vidět, či být viděn? To je to, oč tu běží
Jestli se však nechcete šetřit a navršíte si nebelgicky na vafli šlehačku, ovoce, čokoládu a zmrzlinu, je dost možné, že vaše oči i mlsné jazýčky se s takovou vaflí popasují heroičtěji než váš žaludek. A je nyní na místě poučit vás o belgických toaletách.
Ty jsou tu zpravidla unisex. Těžko však říci, které pohlaví je na tom lépe. Záleží na tom, zda preferujete se dívat, či být viděn. Ke kabinkám totiž musíte projít kolem mušlí.
Na tak maličkou zemi je tu opravdu hodně zvláštností a zajímavostí a za návštěvu stojí řada měst.
Brusel – krásný nebo ošklivý?
Třeba Brusel. Vzhledem vás nejspíš zprvu trochu odradí. Kdyby totiž města byla lidé a domy šaty, Brusel by byl častým objektem kritiky módní policie. Bez rozmyslu, taktu a estetického citu se tu staví nové na starém, staré na novém. Naštěstí alespoň historické centrum zůstalo zachováno, a tak se na něj dá koukat. Turisticky nejvyhledávanější je, kromě katedrály St.Michael, náměstí Grande-Place s domy z cechu kupců a radnicí z 15. století. Cechovní domy připomínají s trochou fantazie přídě lodí. Pohled je to skutečně impozantní a učaroval i Victoru Hugovi.
Štrasburk ve Francii: zajímavá architektura, kultura a skvělý perník
Kdo by neznal malého Juliena
V Bruselu však naleznete i méně úctyhodnou památku, jež svědčí o typickém belgickém ironickém humoru. Není jí nikdo jiný než čůrací panáček – Manneken-Pis. Socha hambatého chlapečka tu čůrá do fontánky již od roku 1698. Za ty roky ovšem občas napadlo někoho malého nestydu obléknout, a tak si v muzeu Musée de la Ville de Bruxelles můžete prohlédnout na 800 jeho oblečků.
Domy na Grande Place připomínají koráby. Foto: Markéta Dudková, JenProCestovatele.cz
Málokdo ví, že panáček má i své jméno – Petit Julien. Petit, tedy malý, se mu říká právem. Měří jen pouhých 30 centimetrů (stále však o 25 cm více než průměrný Šmoula).
Za uměním i vodními dobrodružstvími do Gentu
Při belgických toulkách byste měli zamířit i do Gentu. Ten je protkán vodními kanály a přímo vybízí k malé plavbě. Pokud však nevládnete silným žaludkem a jen při pohledu na vodní kanál se o vás pokouší mořská nemoc, raději ukojte umělecké choutky a zamiřte do katedrály sv.Bavona pokochat se oltářem vymalovaným bratry Eyckovými (Dodnes se vlastně neví, který z nich se se štětcem nadřel víc).
A kam dál?
A do zástupu belgických měst, která by vašemu kompasu neměla uniknout, patří diamantové Antverpy, studentská Lovaň, bývalé hlavní město království Mechelen či město, kde se nachází nejrozsáhlejší evropská pevnost. Řeč je samozřejmě o Namuru.
