3 fotky 
Starověké památky, odkaz antiky, ale i hory a strava. Podívejte se s JenProCestovatele.cz, co si nesmíte na Krétě nechat ujít.
Z modravých hlubin se ke slunečním paprskům dere tajnosnubná pevnina. Její ostré a vyprahlé pahorky i divokou zelení bující zákoutí byla lákadly řeckých božstev. Z mořské pěny, jež se tříštila o čisté pláže, se vynořila bohyně Afrodité a zrodil se zde i bůh nejvyšší – Zeus. A svůj pel Kréta neztratila ani dnes. Na ostrově, který je nejspíš synonymem pro slovo rozmanitý, si božsky budete připadat i vy. Pláže, hory, pustiny, historické paláce, živoucí města. Je jedno, co pro vás dovolená znamená, tady najdete vše. Tedy pokud před božskou dovolenou ustojíte adrenalinový zážitek, kterým přistávání v Heraklionu může být. Asfaltová hadovitá přistávací dráha se započíná na samém okraji pevniny.
Právě proto vám polezou strachy oči z důlků, studený čůrek potu vám bude stékat po těle a budete letušku prosit, ať vás drží za ruku. Odvážnější možná preventivně nasadí šnorchl, ploutve i brýle, neboť dobrých pár minut budete přesvědčeni, že pilot prostě nemá svůj den a chystá se přistát do vody.
Ale brzy si oddychnete, letadlo skutečně dosedne na pevninu a vaše krétské dobrodružství se může započít.
Pro milovníky hor i moře do Samarie
Ať už jste kovaní horalové anebo ve vodě si lebedící kachny, vydejte se do rokle Samaria. Ta je se svými 16ti kilometry jednou z nejdelších v Evropě a nachází se v prefektuře Chania.
Pohorkomilci nejspíš k jejímu zdolání zvolí pěší cestu. Takový výlet vám zabere 5 až 6 hodin. A na výlet s batůžkem můžete vyrazit docela nalehko. Co chvilku totiž narazíte na nějaký pramen, kde můžete s klidem dočerpat vodu, a tak si výlet může dostatečně vychutnat i váš pitný režim.
Pokud jste individualisté, rádi zkoušíte věci dělat jinak než všichni ostatní a nechcete jít s davem, ale svou vlastní cestou, tak je to jistě chvályhodné. Nicméně tento přístup se zde příliš nedoporučuje. Do Samarie každý den proudí davy turistů a zamířit si to stezkou v rokli opačným směrem než celý ten dav, je opravdu hloupý nápad. Tedy pokud nemáte zálibu v překážkovém běhu.
Jestli ale příliš nefandíte pěším túrám, nemusí vám Samaria zůstat zapovězena.
Rokle Samaria. Foto: Markéta Duková, JenProCestovatele.cz
Pronajměte si džíp a serpentinami vyjeďte až na vyhlídkovou plošinu. Odtud budete muset sejít po vlastních skalní stezkou dolů až k libyjskému moři. Cestu vám protne říčka, jež se vlévá do moře. Dle pověstí vodou z ní smyjete své hříchy. Podle špatností, jimiž je vaše duše obtěžkána, si tedy rozplánujte harmonogram na tento výlet. Někomu možná bude stačit jen kapička na špičku palce u nohy. Jiný se bude muset louhovat ne jednu hodinu.
S duší čistou jako okvětí bílé lilie a žaludkem prázdným jako bankovní účet dva dny před výplatou se vydejte do vísky Agia Roumeli, jež v ústí soutěsky omývá moře. Množství taveren, které pobřeží lemují, váš žaludek jistě nenechá dlouho strádat. A teď rychle zpět? Raději ještě ne. Když městečko opustí přehršle bujarých turistů, ukáže se teprve jeho opravdová krása a malebnost.
Odkazy antiky
Po koupeli v říčce je vaše svědomí čisté. Aby vaše mysl ovšem také nebyla tak úplně tabula rasa, rozšiřte si své obzory při zábavné hodině dějepisu. Lépe a zábavněji než z knih se totiž něco o starých národech naučíte na místě činu. Tím místem je Knossos, centrum minojské civilizace.
Knossos byl pupkem světa už 7000 let před naším letopočtem. Pamatuje krále Minoa, jež v labiryntu palácových chodeb držel bájného minotaura, roky slávy a rozmachu, válek, vpádů a pádů. Tisíce let dramatické historie se tu před vámi pomalu otevírají a dávají nahlédnout pod roušku alespoň pár tajemství. Ta pro nás roku 1878 odhalil krétský obchodník a starožitník Minos (jméno k tomu měl příznačné) Kalokairinos, který zde začal provádět první výzkumy. Štafetový kolík bádání po něm převzal britský archeolog Arthur Evans, který celou oblast zakoupil roku 1900.
Možná dnes víme o něco víc než před rokem 1878, kdy zde pan Kalokairinos zbrázdil půdu, ale kdysi mohutný komplex sestávající asi z 1000 místností různého účelu neprozradil všechno.
Přenést se rázem do časů dávných můžeme i v historické Lappě. Cestu k ní nám nejprve zkříží sladkovodní jezero Kournas, jehož břehy poseté tavernami a kavárnami snadno přesvědčí k zastávce před tím, než své brány před vámi otevře městečko Argiroupolis.
Kam na dovolenou do Řecka s dětmi? Známe 3 oblíbená, ale klidná letoviska
Městečko čnějící ze svahu strmých kopců stojí dnes tam, kde se kdysi rozprostírala Lappa. Tu údajně založil Agamemnon a od svého vzniku byla mnohokrát nahoře a mnohokrát padla až na samé dno. Poprvé se o její zkázu postarali Římané, ale císaři Octavianu Augustovi se jí nakonec zželelo a navrátil jí svobodu. Roku 31 před naším letopočtem se tu ale střetl se svým nepřítelem Markem Antoniem a po jeho prohře měla Lappa nakročeno k dalšímu pádu. Naštěstí se však Marku Antoniovi zalíbila a nechal zde vybudovat mnoho významných a pompézních staveb.
Další ránu městu zasadily vpády arabských kmenů a cestu zpět na výsluní si našla až za byzantské nadvlády. Dnes se městečko jmenuje Argiroupolis a mnoho zdejších domů bylo vybudováno z antických trosek.
Několik ruin z dávných dob se ale nezměnilo jen ve stavební materiál, a tak si je tu můžete prohlédnout. Třeba římské lázně či akvadukt.
Spinalonga – nejprve nedobytná a pak odkladiště nemocných
Svou smutnou a pošramocenou historii má i ostrov Spinalonga nebo též Kalidon v zálivu Mirabelo. Roku 1200 zde Benátčané vybudovali mohutnou pevnost, které se i při nejmohutnějších nájezdech sotva otřásla brána v pantech. Ani usilovným Turkům se nepodařilo pevnost puncu nedobytnosti zbavit, a tak v celé své mohutnosti dodnes dominuje levé straně ostrova.
Místo tak hrdé a důstojné, které ustálo všechny útoky, začalo roku 1903 psát ale zcela novou kapitolu svých dějin. Spinalonga se proměnila v leprosárium.
Lidé postiženi malomocenstvím sem byli jako nežádoucí odpad sváženi, aby zde dožili svůj mizérií stižený život.
Když těmito místy procházíte dnes, dýchne na vás ona prazvláštní atmosféra. Nikoliv však marnost, smrt a zmar. Lidé se tu rozhodně, navzdory svému zavržení, nevzdávali. Bylo tu kino, knihovny, kostely. Zakládaly se tu rodiny a dokonce se tu narodilo i na dvacet zdravých dětí.
Nádherný ostrov s pohnutým osudem, který okusují hlubiny křišťálového moře, je dnes opuštěný. Ale příběhy, jež se tu napsaly, vás jistojistě pohltí. S návštěvou však neotálejte. Spinelonga se stala pověstným dvorem, kde se do sebe pustili dva kohouti. Na jedné straně historikové, kteří by ji rádi uchovali takovou, jaká je a na druhé straně nenasytní hoteliéři, kterým se při pohledu na její krásu zorničky mění v dolarové značky a nejraději by tu vybudovali hotelové komplexy.
Kam vyrazit v červnu za exotikou na dovolenou? Turisty potěší příjemné teploty a zeleň
Odkaz antické kultury se tu zračí téměř v každém kameni a oblázku (jen rodišť samotného Dia je tu asi pět), až máte skoro chuť vyhodit všechno své dovezené oblečení a po vzoru starých Řeků a Římanů Krétou brouzdat jen v tunice a opájet se vínem a životem jako při slavnostech boha Dionýsa. Na Krétě je však místo, které se oslavou života a uvolněné morálky stalo i na přelomu let šedesátých a sedmdesátých století minulého.
Tím místem je Matala. Pro Římany místo posledního odpočinku se paradoxně stalo místem nespoutaného života pro květinové děti.
Květinová vlna na římském pohřebišti
250 metrů široká zátoka ve tvaru písmene „U“ na jihu Kréty je dnes vyhledávaným letoviskem a navzdory své populárnosti je stále poměrně klidná. Zde si ve stínu zelených stromů můžete oddychnout při své dovolené od ruchu všedních dnů, nohy smočit v moři a vychutnat si delikatesy v malebných tavernách.
Benátská fontána ve Spili. Foto: Markéta Dudková, JenProCestovatele.cz
To, čím Matala dnes láká, jsou především 300 metrů vysoké skály vyrůstající z hloubky libyjského moře. V nich jsou vyhloubené umělé jeskyně, kde Římané ukládali nebožtíky k poslednímu spočinutí. V roce 1968 po konferenci příznivců hnutí Hippies se bývalé pohřební jeskyně změnily tu na obývák tu na ložnici LSD poblázněného květinového dítěte. A ačkoliv byli hipíci později vyhnáni, dodnes tu pár zapomenutých vlasatců můžete potkat.
Oáza uprostřed sucha
Přestože si Kréta pluje na hektolitrech mořské vody, ostrov je to poměrně vyprahlý. Jako z jiného světa tu tak mezi vším tím úmorným suchem působí horská víska Spili s mohutným pramenem.
Vedro a sucho, že i z kaktusů se práší a vyprahlé pláčou a náhle mezi tím vším se z kopců nad Spili valí živelný proud průzračné vody. Řeka protéká vískou a její pramen napájí fontánu na hlavním náměstí s 25ti lvími hlavami.
Když jogurt, tak v Řecku
Posaďte se u ní pod chladivý stín divoké zeleně a v některé ze zdejších kaváren si vychutnejte místní specialitu – řecký jogurt (podle míry zhřešení se můžete případně zase opláchnout v Samarii). Hustý ledově vychlazený jogurt, zalitý medem, v němž tonou vlašské ořechy.
Nejeden dietolog nejspíš půjde do mdlob, ale vaše chuťové pohárky se budou tetelit blahem. A navíc místní obsluha, náležitě hrdá na veškeré to vodstvo uprostřed vyprahlého ostrova, vám bude podsouvat jednu karafu chladivé vody za druhou. Spili je tak vskutku osvěžující zastávkou v žáru subtropického slunce.
