6 fotek 
K návštěvě severské metropole je každoročně zlákán bezpočet turistů. Řadu z nich vábí zákoutí, která inspirovala Hanse Christiana Andersena k vymýšlení pohádkových příběhů. Jiní se do zimy vydávají obdivovat barevné Nyhaven a ti další sem vyrážejí popustit uzdu své infantilnosti a vzít obchody s Legem útokem.
Kodaňský Nyhavn. Foto: Markéta Dudková, JenProCestovatele.cz
Je však na Kodani ještě něco, co přitahuje chladuvzdorné turisty? Je to něco, co neznalému oku na první pohled přijde jako smetiště. Kusy starého železa vzájemně se proplétající a pohlcované korozí, stavby připomínající bunkry, které jsme si jako děti stavěli na sídlištích, oprýskaná omítka o kus dál, chuligánsky počmárané zdi, vrak auta, jemuž zpod kapoty vyrůstá podezřelá květena.
Svobodné město
Všechno to harampádí, nelad a chaos má však svůj spletitý příběh. Nejsme totiž na smetišti. Stojíme uprostřed Chritianie, též známé jako svobodné město (dánsky Fristaden Christiania).
Svobodná Christiania. Foto: Markéta Dudková, JenProCestovatele.cz
Úzkými uličkami tu pobíhají psi. Opodál zrezlým plátům železa vdechuje nový život zarostlý umělec a pod jeho kostnatýma rukama vzniká možná socha, možná nábytek, možná dům.
O nos vám co nevidět zavadí typická vůně marihuanového kouře z nedaleké Pusher Street a ať už budete omámeni či zcela střízliví, Christiania vás zajme do víru barev, obrazů a vy uvíznete někde na pomezí reality a snu.
Make Love, No War
Svobodné město vzniklo 26. září 1971. Tehdy Amerikou hýbala květinová vlna. Mladí, zhnuseni konfliktem ve Vietnamu a konzumním životem svých rodičů, se rozhodli jít jinou cestou. Cestou míru a lásky, kde směr místo rozcestníků určovalo nespecifikované množství drog a omamných látek.
Mírumilovný opar marihuanového dýmu po Woodstocku přelétl přes oceán a zavál i do Evropy, kde mladé taktéž nenechal v nečinnosti a květinové děti záhy zabraly prostor bývalých kasáren ve čtvrti Christianhaven.
Svoboda především
26. září 1971 novinář Jacob Ludvigsen prohlásil areál za experimentální samosprávnou squatterskou komunu. Byla zvolena místní rada a ustanoveny zákony. Ty samozřejmě odmítaly vše staré. Zkostnatělé právní normy, jimiž se společnost dosud řídila, rozcupovaly na titěrné kousíčky.
Vliv omamných látek je tu patrný. Foto: Markéta Dudková, JenProCestovatele.cz
Christiana tak směle povolovala lehké drogy, homosexualitu či stavění bez povolení. Jako autonomní útvar má Christiania dokonce svou vlastní měnu a hymnu. Tou je píseň dánské skupiny Bifrost ‚I kan ikke sla os ihjel‘.
Šeď je minulostí
Anarchie, uvolněnost a volnomyšlenkářství daly šedým kasárnám novou tvář. Ruce místních usedlíků, vedené THC, proměnily ponuré fasády ve fantaskní obrazy a celý areál vlastně záhy připomínal dost svéráznou zahrádkářskou kolonii.
Políčka s hašišem a marihuanou byla protkána podivuhodnými staveními, neboť jakožto stavební materiál se ukázalo vhodné naprosto vše.
Možná by tento koncept bytí, kde mohl člověk svobodně růst omezován jen spornými zákazy, dobře fungoval. Jenže všude se najdou červivá jablka a pár se jich bohužel urodilo i zde.
Drogy ano, ale ne tvrdé
O tom, že si tu místní legálně nechávají často oblouznit smysly lehkými drogami, není pochyb. Lehké drogy jsou snad neškodné, a tak příslušné orgány si sice rukama zakryly oči, ale občas skrz škvíry mezi prsty přeci jen nahlédly „pod pokličku“. A při pár takovýchto pohledech zahlédly i něco víc, než jen sem tam nějaký ten joint.
Navzdory tomu, že pravidla Chritianie striktně odmítají tvrdé drogy, v letech 1978 a 1979 tu zemřelo deset lidí na předávkování heroinem, čímž svobodné město v pohledu veřejnosti utrpělo.
Typická „architektura“ Christianie. Foto: Markéta Dudková, JenProCestovatele.cz
Christiana totiž neměla být útočištěm drogově závislých, měla být prostě jen jiná, svobodnější, uvolněnější, nekonfliktní.
Policejní operace a „trávová blokáda“
Ve snaze oprostit se od problematických spoluobyvatel se rozhodli Christianianité‘ řešit celou situaci s policií, ačkoliv právě tento krok je v rozporu s myšlenkou oné svobody. Místní věřili, že se s pomocí policie zbaví uživatelů tvrdých drog a nedojde k žádným jiným represím. Policie ovšem své slovo nedodržela a následovala vlna důsledných razií.
Podvedení Christianianité se rozhodli vzít situaci do svých rukou. Po čtyřicet dní a nocí muži, děti i ženy strážili budovu The Arc of Peace (právě zde žili narkomani) a dali uživatelům tvrdých drog jasné ultimátům: „Buď se těchto drog vzdáte nebo odejděte“. Šedesát narkomanů zvolilo variantů „B“ a odešlo na léčení. Celá tato akce vešla ve známost jako „trávová blokáda“.
Budoucnost Christianie je stále nejistá
Kvůli své jinakosti a svobodě je Christiania dodnes trnem v oku řadě úřadů a nejednou se nad ní stahovala mračna. V uplynulých letech několikrát hrozilo, že bude celý areál srovnán se zemí a bylo taktéž omezeno obchodování s marihuanou a hašišem. Veškerá nebezpečenství ale Christiania zatím ustála a dál láká intelektuály, umělce a ty, kteří chtějí žít po svém.
Galerie s kavárnou. Foto: Markéta Dudková, JenProCestovatele.cz
A samozřejmě turisty, ačkoliv místní moc rádi nejsou a přirovnávají se ke zvířátkům v zoo. Na druhou stranu návštěvník, který se tu nechá pohltit uvolněnou atmosférou, zatoulá se do místní galerie, popije v kavárně či za podivnou zrezlou skulpturou popotáhne z veselé cigarety, je pro Christianianity zdroj příjmu.
