Před necelým rokem se vyrojily zprávy o medvědovi pohybujícím se na Vsetínsku. Zvíře se tak dostalo do obecného povědomí a v mnoha Moravanech skandálně znějící titulky vyvolaly značné obavy. Jak se tedy má situace u nás – a co teprve v zahraničí?
Výskyt medvěda v Česku a na Slovensku
Čeští medvědi byli bohužel úplně vyhubeni už v 19. století. Zhruba padesát let ale pár jedinců více či méně pravidelně pobývá v Beskydech a méně často pak také dále na západ. Jedná se o medvědy hnědé ze Slovenska, kde jejich populace činí něco přes tisíc. Medvěd je u nás přísně chráněný.
Loni na podzim byl několika lidmi na jihovýchodní Moravě pozorován výskyt medvěda, který měl na svědomí několik kusů dobytka, včelích úlů a zlomenou třešeň. Šelma si zřejmě obstarávala potravu, aby se mohla vykrmit a připravit na zimní spánek.
Přírodovědci v současnosti sledují mladou medvědici, odchycenou letos na jaře v Beskydech, pomocí telemetrického obojku. Byl jí také odebrán vzorek DNA, aby se zjistilo, je-li to výše zmíněný medvěd ze Vsetínska. Zvíře nadále v oblasti Beskyd pobývá, situace se ovšem uklidnila a dokud nezačne napadat lidi, nic mu nehrozí.
Člověk je bezbranný, ale lidstvo je hrozbou
S medvědy hnědými se můžete na cestách setkat ve většině lesů východní Evropy, ale značný počet žije i na Pyrenejském poloostrově. Největší evropskou populaci medvědů má Rumunsko, Skandinávie, a samozřejmě Rusko, kde území obývané medvědy sahá od západní hranice přes sibiřskou tundru až po samé východní pobřeží. Samozřejmě je jich plná také Aljaška a Kanada.
V globálním měřítku jsou podle IUCN medvědi hnědí málo dotčeným druhem, stejně jako američtí medvědi černí (baribalové). O něco málo hůře se to má se zbytkem medvědovitých šelem: asijskými medvědy ušatými, pyskatými, malajskými a arktickými medvědy ledními – všechny tyto druhy jsou klasifikovány jako zranitelné.
Nad polárními medvědy visí hrozba tání ledovců následkem globálního oteplování, které představuje postupnou, ale výraznou změnu jejich přirozeného prostředí. Východoasijští medvědi ušatí doplácejí nejen na zmenšování vhodného prostředí, ale hlavně na poptávku po jejich žluči, která se využívá v čínské medicíně. Bohužel jsou pro ni nejen pytlácky loveni, ale i chováni v nelidských podmínkách na farmách, kde je jim žluč zaživa a bez umrtvení odebírána.
Kult medvěda u přírodních národů
Medvěd je váženým zvířetem v evropských kulturách včetně Keltů, Vikingů a Slovanů, ale také u mnoha národů a kmenů žijících na území Asie a Severní Ameriky. Obdivována je nejen jeho mohutnost a síla, ale také schopnost “zmrtvýchvstání” – jarní probuzení ze zimního spánku.
Některé sibiřské a indiánské kmeny se ulovenému medvědu uctivě omlouvaly. Jiné, například Nivchové a Ainuové ze severovýchodní Asie, chovaly ve vesnicích medvíďata, která místní ženy dokonce kojily a staraly se o ně jako o své děti. Když medvěd vyrostl, snědli ho nebo jej pustili zpět do lesa. Ve slovesnosti je častým námětem únos ženy medvědem, ta se pak stává jeho manželkou a matkou jeho neobyčejných dětí.
Ublíží vám medvěd?
S největší pravděpodobností ne, pokud na sebe neupozorníte. Člověk pro medvěda nepředstavuje vyhledávanou kořist, spíše rušivý element. Nebezpečí hrozí především ze strany samce v období páření nebo medvědice s mláďaty. Medvěd, který se potuluje poblíž lidských sídel a páchá škody, je většinou zmatený adolescent, který se potřebuje vyřádit a naučit se v lese vyznat bez matky. Někteří jedinci, kteří jsou zvyklí žít poblíž chatovišť, se odvažují přiblížit a hledat si potravu v kontejneru, ale obecně platí, že jak medvěd stárne, člověku se čím dál tím více vyhýbá.
Případy výprav medvědů do blízkosti lidských sídel mohou být leckdy úsměvné. Kanaďan Jesse Jordan sdílel na Twitteru foto svého psa, jak ohlodává kosti, a verandy plné roztroušených odpadků. Píše: ‘Můj hloupý chlupatý syn má přes noc jedinou práci – štěkat na věci, aby odešly. Jednoduché, ne? Nicméně jeden medvěd zjistil, že se můj hloupý chlupatý syn dá koupit. Už potřetí mu podaroval jelení kosti výměnou za přístup k mým odpadkům. A dělá to pořád.’
Příspěvek se rychle stal senzací. Příběh o vychytralém medvědím podnikateli se zdá být neuvěřitelný – opravdu byly kosti úplatkem pro psa? Nepřenášel je někam dále – se zastávkou u domu? Takový pes přece nemůže být pro medvěda problémem… Tak či tak, je to skvělá historka.
Jak se ochránit před medvědem
Jdete-li po lese, doporučuje se vydávat zvuky, aby o vás případný medvěd dopředu věděl. Vzhledem k tomu, že se člověka bojí, zajistíte tak, že se vám už z dálky vyhne. Pokud jej přesto potkáte, zachovejte klid a pomalu se vytraťte – je dost možné, že on sám dříve odejde. Nedívejte se mu do očí, to by byla provokace. Medvěd nemá moc expresivní mimiku, takže vás před útokem předem nevaruje. Útěk by jej také podráždil – a neměli byste šanci uprchnout daleko. I přes svou mohutnost a zdánlivou nemotornost takový medvěd dokáže bez nesnází běžet rychlostí přes 45 km/h.
Vydá-li se šelma přece jen za vámi, doporučuje se zahodit batoh nebo aspoň bundu. Pokud máte s sebou svačinu, medvěd se aspoň trochu nají… a pokud ne, zaměstnáte ho a získáte chvíli času. Můžete vylézt na strom – po těch umí dobře šplhat jen mláďata. Pravděpodobně vám rozkrade batoh a zase odejde. Kdyby vás přece napadl, sviňte se do klubíčka s prsty propletenými za krkem a hlavou u kolen – tak si uchráníte nejzranitelnější části těla.
Horší je to s medvědy ledními, které můžete potkat při odvážných výpravách na sever. V pustých ledových končinách je člověk pro třičtvrtětunového predátora vzácnou a chutnou novinkou. Je nutné s sebou nosit zbraň, ale také si prostudovat zákony o ochraně medvědů. Zabití chráněného ledního medvěda je až druhá možnost, pokud se vám jej nepodaří odehnat – což je těžké, jak si jistě dokážete představit.
Zajímavá fakta o medvědech
U oplodněné samice se obvykle pravá březost zdrží až do hibernace – teprve při spánku se plody začnou vyvíjet. Medvědí zimní spánek je v živočišné říši unikátní. Na rozdíl od ostatních hibernujících savců totiž medvěd dokáže snížit svou spotřebu kyslíku a látkovou výměnu bez výrazného poklesu tělesné teploty, který je u jiných zvířat nutností. Právě proto medvědici ve spánku mohou mláďata bez potíží v břiše růst. Po porodu dále spí, dokud ji neprobudí jaro.
Grizzly je americký poddruh medvěda hnědého, rozšířený v Kanadě a Spojených státech amerických, přičemž celých 98% grizzlyů z USA žije na Aljašce a jen zbylá dvě procenta jižně od Kanady. Svůj název získali od slova ‘grizzled’, tedy prošedivělý, podle nerovnoměrného zbarvení kožichu, který navíc mají neustále špinavý. Grizzlyové se válí ve špíně a páchnoucích zdechlinách, aby zamaskovali svůj pach při lovu. O těchto medvědech se také říká, že prý rozeznávají a pamatují si obličeje jiných medvědů.
Ohodnoťte tento článek:
