Jak přežít v poušti? Hrozí extrémní výkyvy teplot, nedostatek vody a škorpioni.

Co se vám vybaví při přestavě pouště? Karavana s velbloudy, písečná bouře, fata morgána nebo tuny a tuny horkého písku? Pokud už se někdo do těchto míst vydá, musí mít k tomu zřejmě vážný důvod. Cestování pouští se pak může stát nezapomenutelným zážitkem nebo adrenalinem, ke kterému se člověk bude třeba i opakovaně vracet.

Pobyt v poušti jako romantika i adrenalin

Své návraty a noření bosých nohou do písku si užívá i Bohdana Kabátová, pro kterou se stala návštěva pouště v oblasti Sahary srdcovou záležitostí. Do pouště se ráda vrací a provádí mnohé poutníky na cestě za poznáním  bohatství či pustin vlastní duše.

“Poušť je proměnlivá, nádherně voní, na jaře hraje různými barvami a je překvapivě plná života. Pokaždé, když po příjezdu poprvé zanořím nohy do písku, je to jako bych se vrátila domů. Miluji, jak mě písek hladí po těle, pohledy na daleký horizont, pocit nekonečného prostoru a nekonečných možností. A také pohled na saharskou noční oblohu. Když je jasno, jsou vidět miliony hvězd,” říká Bohdana, která mi ochotně poskytla pár informací, které mohou leckterého zvídavého turistu zajímat.

Je poušť nebezpečná?

Bohdana poušť jako nebezpečnou nevnímá. Spíše naopak. Na poušti se dá nejen přežít, ale i žít. Důkazem toho jsou celé rodiny a velké kmeny nomádů. Je potřeba si jen zajistit dostatek vody, mít s sebou vybavení pro rozdělání ohně a přespání pod širákem nebo ve stanu. Dále vhodné, ideálně funkční, oblečení do horkého i chladného počasí a pro výpravu do pouště doporučuje najít si místního průvodce.

Pro našince ze západu je ovšem poušť z hlediska teplot dostupná primárně v zimním období, respektive cca od konce září do začátku dubna. V ostatních měsících je příliš horko, denní teploty překračují 50°C a také je tam vyšší výskyt škorpionů.

Uštknutí škorpionem na Sahaře

Během pobytu je pak důležité být pozorný. V teplejším počasí je možné setkat se škorpiony. Někteří jsou jedovatí více, jiní zase méně. Pokud však člověk kouká, kam si sedá, kam našlapuje, kam pokládá batoh a jestli na něm něco je, když si ho opět dává na záda, jsou obavy zbytečné. Když někdo do pouště nejde se záměrem zažít nějaký extrém (tudíž se dostatečně nevybaví), nebo se tam nechce dobrovolně ztratit, není se moc čeho bát.

“Když vás uštkne škorpion, je nutné se co nejprve přestat hýbat, lehnout si a 24 hodin nejíst a nepít, aby si tělo poradilo s jedem,” vysvětluje Bohdana. Beduíni prý nabízejí lidem škorpióní kámen jako protijed.

Teplota na poušti se pohybuje v extrémech

“Se skupinami jezdívám do severovýchodní části Sahary v Tunisu, kde putujeme v oblasti národního parku Jbil. Já jsem prozatím byla na Sahaře pokaždé jen na jaře. V tomto ročním období je tam více větrno, občas i zaprší. Teploty se přes den mohou pohybovat pocitově od 16 do 30 stupňů podle množství oblačnosti a síly větru. Noční teploty jsou od 6 do 14 stupňů. Ovšem neberte mě za slovo. Letos jsme se v únoru dvakrát probudili do mrazivého rána, kdy jsme měli spacáky pokryté jinovatkou.

Rozdíly teplot mezi dnem a nocí jsou významné a hodně citelné. Písek nekumuluje a nedrží teplo, takže jakmile zapadne slunce, okamžitě se začne ochlazovat. Na podzim je, podle slov našeho beduínského průvodce, počasí oproti jaru stabilnější, méně fouká a je více hezkých, slunečných dnů,” svěřuje své zážitky vášnivá cestovatelka.

Jak se neztratit na poušti? Vyhazujte písek do vzduchu!

Bohdana uznává, že orientace ve zdánlivě prázdném prostoru na poušti je náročná. “Orientace na poušti je dost složitá, a to i pro zkušené cestovatele. Člověk udělá pár kroků, obejde dvě, tři duny a má pocit, že je někde úplně jinde. Dá se tam opravdu snadno ztratit.

Kdyby se to někomu přesto stalo, je potřeba nezmatkovat, nesnažit se najít cestu, ale vyjít na nejvyšší dunu v blízkém okolí, sednout si, a v pravidelných intervalech vyhazovat písek do vzduchu. To je v poušti signál, že někdo potřebuje pomoc.

Pokud by si někdo přál putovat po poušti alespoň část cesty sám, je dobré se naučit pracovat s kompasem, dohodnout se s průvodcem na směru cesty, shodnout se na nějakém orientačním bodě na horizontu, na ten si naměřit azimut a toho se pak pečlivě držet.”

Ochrana hlavy na Sahaře. Turban to jistí!

Je skvělé se inspirovat u beduínů a pořídit si před vstupem do pouště turban a beduínský plášť s kapucí zvaný burnus. V obchodě vám Tunisané ochotně ukážou, jak turban i burnus používat. Turban se dá uvázat na několik způsobů a je skvělou ochranou hlavy, obličeje a krku před horkým sluncem.

Burnus je zase neocenitelný v chladném počasí, za studených večerů, poslouží i jako ochrana před větrem a částečně před deštěm. Dá se použít též jako deka na sezení. Je to takový víceúčelový kus oděvu, který je fajn mít později i doma.

Hygiena na poušti. Písek vás očistí!

“U několikadenních pobytů v poušti se často objevuje otázka hygieny. Tady je dobré vědět, že písek je skvělý čistící prostředek – na tělo i ešusy a nádobí. Ešusy je dobré mít nerezové, hliníkové se pískem umýt nedají. Základní pravidlo u osobní hygieny i umývání nádobí zní: dokud to lepí, není to čisté,” směje se Bohdana. Zkrátka – kde není voda, tam je písek. Ale zase nemusí být úplně všude.

V rámci výbavy jsou také k nezaplacení ziplockové sáčky. Je potřeba počítat s tím, že jemná zrníčka písku se mají schopnost dostat kamkoliv. Sáčky se ziplockem skvěle ochrání jak elektroniku, tak třeba kartáček na zuby nebo svačinky v podobě oříšků či sušeného ovoce.

Strava na poušti: Beduínský chléb, Harissa a Tuareg

Pokud vás zajímá pouštní strava, základem je beduínský chléb pečený v horkém písku a popelu. Hodně se jí kuskus, těstoviny na různé způsoby se vší možnou zeleninou, dělají se i místní speciality, například vynikající smažené „pirožky“ plněné směsí z brambor, vajíček a bylinek. Chleba, jehož příprava trvá dlouho a je téměř posvátné ji sledovat, jedí beduíni nejčastěji jen s olivovým olejem.

“Těsto se dělá ručně cca hodinu, pak se cca 20 minut peče v horkém písku. Je jen z mouky, vody a soli. Výsledkem je nadýchaná, velká placka. Lidé si to často představují jako pitu, ale je to úplně jiné. Na první pohled by se zdálo, že je těsto kynuté. Bublinky a nadýchanost jsou způsobené právě tou dlouhou dobou zadělávání těsta.

Do všeho se též přidává Harissa – pikantní směs koření. A pije se Tuareg – velmi, velmi silný a hodně slazený čaj. To, co se prodává u nás v čajovnách, je slabý odvar. Jejich Tuareg ti nalejou do malinké skleničky (větší štamprle) a jsou to jen dva tři loky. A to stačí!” říká cestovatelka Bohdana Kabátová.