Také jste přesvědčeni, že slepí a neslyšící lidé nemohou cestovat sami po světě? Pak vás z tohoto omylu vyvede muž, který cestuje posledních 17 let a „viděl“ už 125 zemí. A neminul ani Českou republiku.
Tony Giles z Anglie procestoval za posledních 17 let 125 zemí. Už to je samo o sobě impozantní, ale on je navíc i slepý a hluchý. Navíc byl na mnoha cestách sám a až později s manželkou. Odvážný muž je úplně slepý a z 80 % hluchý na obě uši. Díky naslouchátkům, úchvatnému postoji a silnému cestovatelskému duchu se mohl vydat na všechny kontinenty, padesát amerických států, každou jihoamerickou zemi, arktický kruh a všechny provincie Kanady.
Tony chtěl vždy cestovat a už jako velmi mladý se rozhodl, že jeho tělesné postižení ho nikdy nebude držet zpátky.
Tony nevidí od narození a o sluch přišel v šesti letech, v roce 2008 dokonce podstoupil transplantaci ledvin. Musel se naučit vyznat na cestách sám už jako dospívající, když každý den jezdil vlakem do školy. To ho inspirovalo k tomu, aby si nastavil ještě vyšší cíle, pro mnoho nevidomých takřka nesplnitelné. Rozhodl se navštívit každou zemi na světě. A jak je vidět, není nic, co by mu v tom mohlo zabránit.
První cesta vedla do Ameriky
Jeho první samostatná cesta vedla do rušného amerického New Orleansu. Sám Tony přiznal, že první chvíle byly velmi krušné a měl strach. Pak se ale zhluboka nadechl a řekl si, že to zvládne a rozhodně se nevrátí domů. A tak pokračoval a od té doby se už nezastavil.
Z cestování je nabitý zážitky tak, jako každý jiný. Cítil východ slunce nad horami v dalekých a odloučených místech, zastřílel si z AK-47 v Nevadě, odvážil se na Wad Rum v poušti a podíval se do starobylého města Petra v Jordánsku. A prošel dokonce i Prahu. Nevyhnul se ani kolapsům. Byl zatčen ve chvíli, kdy překročil hranici s Etiopií, což jasně dokazuje, že jeho cesta nebyla vždy procházka růžovou zahradou.
Může ho něco zastavit od poznávání? Sám říká, že určitě ne. Není spokojen s tím, že se často držel jen turisticky přátelských destinací. Dlouhou dobu cestoval úplně sám. Projel velkou část Afriky a Asie sólo, než potkal svou nynější manželku Tatianu v Řecku.
Tony říká, že většina lidí je ochotná pomoci někomu, kdo chodí s pomocí slepecké hůlky a i tam, kde se nedomluví anglicky. Místní si jeho slepotu uvědomují a snaží se mu pomoci nebo se zeptají, zda něco nepotřebuje. Když se někam potřebuje dostat, prostě se tam dostane.
„Jezdím vlakem, autobusem, lodí nebo létám letadlem. Dokonce jsem jel na krátkou vzdálenost i na vozíku, který táhl osel.“
Cestování je zjevně tou největší Tonyho láskou a on jí připisuje zásluhy za to, že mu ukazuje úplně nový svět, kde ho jeho zdravotní postižení nijak neomezuje ani neodlišuje. Sám řekl, že ho poznávání naučilo více o světě, o lidech. Je pokornější, sdílnější, respektuje mnohem víc sebe i ostatní a získal nekonečnou trpělivost. Stal se lepší a otevřenější. Má velké štěstí, že i když nevidí a neslyší, stále mu zůstala chuť, cítí vůni, může se dotýkat, cítí skrze kůži, má nohy, které poznají změnu terénu, přechody a plochy. Jeho slepota mu umožnila vidět „jinými očima“ a získat jiný obraz světa. Dokáže posoudit ostatní lidi podle hlasu a více proniká do jejich osobností, než aby koukal na vzhled, barvu pleti nebo postižení.
Tony o svých dobrodružstvích napsal několik knih a nedávno se dokonce připojil k BBC Travel Show s vlastním mini-dokumentem. Tam se každý může dozvědět více o něm samotném i tom, jak se pohybuje po světě.
