CHKO Kokořínsko – Máchův kraj patří k nejmalebnějším oblastem severních Čech. Přijde jí na chuť každý, kdo se rád prochází ve skalách a občas k nějaké té zřícenině. Ostatně právě Karel Hynek Mácha, po němž se to tu jmenuje, podobné zájmy měl, a to právě v těchto končinách. A od čeho začít? Zkuste například město Mšeno a populární Cinibulkovu stezku. To nejlepší z Kokořínska tam jistě alespoň ochutnáte.
Po kom je pojmenovaná Cinibulkova stezka?
Zajímavě znějící jméno v názvu této naučné stezky patřilo vlasteneckému pedagogovi a milovníkovi přírody. Josef Bedřich Cinibulk se narodil 18. dubna 1876 v malé nedaleké vesnici zvané Býkev. V životě měl jako hlavní kariéru vzdělávání, ale byl to člověk s vášní pro své zájmy, který se společensky hodně angažoval.
Cinibulk působil nejvýznamněji ve Mšeně, kam se přestěhoval v roce 1902. Na škole, kde učil, se vypracoval na řídícího učitele a později i na ředitele. Očividně miloval přírodu a turistiku – v rámci svého působení jakožto člen místního okrašlovacího spolku sám vyznačil několik turistických tras a vydal k nim průvodní publikaci. Průvodcem sám i byl, ukazoval místní přírodu prý nejen turistům, ale dokonce i vědcům. O Kokořínsku později napsal dalšího průvodce, a také vydal vlastní knihu o dějinách samotného Kokořína.
Kokořín a další památky na Kokořínsku spojované s Karlem Hynkem Máchou. Kam se vydat?
Jakožto zájmový historik, vlastenec a filantrop se hodně věnoval vzdělávání nejen dětí, ale také dospělých spoluobčanů. Těm věnoval svou účast ve všech možných mšenských spolcích. Zasloužil se částečně o výstavbu sokolovny, sanatoria, pomníků Komenského a Jana Husa, nové školy, podporoval i elektrifikaci města. Kromě toho pracoval i v biografu a se svými žáky založil a upravil přírodní park Debř.
J. B. Cinibulk zemřel 14. 7. 1944 a o dva roky později místní odnož Klubu českých turistů na jeho počest zřídila Cinibulkovu stezku. Jednalo se o značený procházkový okruh. Něco jiného byla Cinibulkova naučná stezka, která vznikla později. Ta naopak plnila funkci naučné stezky a měla 11 informačních tabulí, které však stály na různých místech a nespojovala je žádná trasa jako taková. Ke sloučení Cinibulkových stezek došlo v roce 2010.
Kudy na Cinibulkovu stezku – parkování a možnosti přístupu
Kde se napojit na Cinibulkovu naučnou stezku? Mapa ukazuje okruh, jehož trasa zasahuje i do centra města. Není proto těžké najít si místečko, kde procházku započít. Co se týče oficiálního počátku stezky, ten se nachází na náměstí ve Mšeně. Do samotného města se můžete dostat vlakem z Mělníka nebo Mladé Boleslavi, případně autobusem, který staví i na samotném náměstí. Parkoviště pro auta jsou tu hned tři. Další dvě, používané často turisty, jsou severně odsud u městských lázní.
Informační panel č. 1 se nachází až mimo zástavbu města na Romanově, 2 kilometry pěšky od náměstí. I kdybyste se chtěli vzdělávat a cedule číst v přesném pořadí, stačí vám přiblížit se s vozidlem až k lesu. Auto si můžete „odložit“ kousek před začátkem přírodní rezervace Kokořínský důl na parkovišti Romanov.
Osada Romanov disponuje také dvěma autobusovými zastávkami, od kterých se ale napojíte na stezku alternativními směry. Zastávka Na Rovinách leží zhruba v půlce naučného okruhu – poslouží tedy těm, kdo chtějí upřednostnit prohlídku skal a nemuset nutně ujít celých 9 kilometrů.
Krásy Cinibulkovy stezky: Trasa vede bludištěm i kolem jeskyně
Povězme si, proč vůbec těch 9 kilometrů ujít. Co všechno na nich člověk potká a uvidí? Řekněme, že okruh započnete v centru města. Bíložlutě značená trasa vás přivede v severovýchodním směru k památné lípě a bikeparku na kraji údolí Lesoparku Debř. Ten, jak víme, založil sám Cinibulk, ale jeho prohlídku si můžete udělat mimo naučnou stezku. Nachází se tam malá samostatná naučná stezka, model hradu Kokořín, Husův památník či pozůstatek kamenného amfiteátru.
Po chvíli prudkého stoupání dojdete na silnici na Romanov, ze které terén opět klesá, a to na Kačinu. Z přírodních útvarů tu zaujmou nejvíce skalní Prolezovačky, tedy skalní dutiny s průchody. Nachází se tu také umělá jeskyně Obraznice. V té si místní za třicetileté války schovávali cennosti včetně obrazů. Trasa pak pokračuje klikatě z kopce a do kopce až k místu, kde znovu protíná silnici.
Za rozcestím se octnete u asi největší atrakce v rámci Cinibulkova okruhu. Jedná se o skalní město Bludiště. Tomu se můžete vyhnout a cestu si zkrátit, ale mezi skalami je to zajímavé. Jedná se o pískovcové masivy a komíny se soutěskami. Některé průchody jsou dost úzké, ale je se tu na co dívat. Z útvarů je nejznámější skalní věž Tutanchamon. Na odchodu z bludiště vás čekají i skalní schody.
Pak se stezka stáčí zpět k silnici a vede kousek přímo po ní. Na Rovinách odbočíte ke Švédskému valu. Zavede vás to k dalším skalám. Půjdete pěknou úzkou soutěskou Průsečná skála, kterou vytesali nejspíše vojáci za třicetileté války. Za ní se nachází další ikonické kusy kamene: Obří hlava a Žába. Pak potkáte další skalní věže s egyptskými názvy: Faraon a Ramses. Horolezci na nich mají celoročně lezení povoleno. Po dalších třech pohodových kilometrech skončíte opět na náměstí.
Jakou má Cinibulkova stezka náročnost a ujdou ji děti?
Jít na Cinibulkovu stezka s dětmi? Mnozí, kdo tam byli, tomu nejen nebrání, ale také to doporučují. Vaší drobotině se bude především líbit Bludiště, kde si pod podmínkou dodržení bezpečnosti a dobrého rodičovského dozoru mohou projít skalní průlezy a zahrát si klidně třeba na schovávanou.
Je však třeba dobře odhadnout, jak jsou na tom vaše děti s fyzickou zdatností. To samé platí pro ty, kdo se vydají na Cinibulkovu stezku se psem. U těch nejmenších počítejte s tím, že je mohou začít bolet nohy, půjdete-li celý okruh. Vyplatí se vyjít od Romanova proti směru hodinových ručiček. Tam totiž pak začíná úsek, kde se střídají prudká klesání a stoupání, který se vyplatí mít rychle za sebou. Naštěstí je tato část dlouhá jen něco přes 1,5 kilometru.
Bludiště je nejzajímavější, ale potenciálně nejnebezpečnější, a je to také místo, kam rozhodně není vhodné jít s kočárkem. V místě, kde se z něj vychází, jsou skalní schody, kde správa raději opatřila Cinibulkovu stezku řetězy. Na některých místech ve skalách na stezce není zábradlí, které by mohlo sloužit malým dětem. Psům to zde asi půjde lépe, ale musíte také zkrátka znát fyzické možnosti svého mazlíčka. Průchodu skalním městem se však ostatně lze úplně vyhnout.
Máchovo jezero: kraj pověstí, zajímavých míst, památek i krásné přírody
Další divy Kokořínska – naučné stezky a výšlapy
Kromě Cinibulkovy stezky Mšeno má ještě spoustu dalších míst, kam jít. Celá oblast Kokořínského dolu je plná kamenných masivů se zajímavými jmény, kde toho rozhodně je spousta k vidění, focení nebo klidně i lezení. Využijte například zelenou turistickou značku Boudeckou roklí, kterou lze dojít do Vojtěchova a Jestřebic. Zajímavá a frekventovaná je i modrá. Vede totiž k ikonickému skalnímu útvaru, jenž se stal symbolem města Mšeno. Dodnes tu zůstává cedule staré Cinibulkovy naučné stezky. Oním útvarem jsou Pokličky, které vypadají jako obří hřiby s plochými kloboučky. Něco podobného stojí i v nedalekých Jestřebicích.
A co se týče naučných okruhů a tras, Cinibulkova stezka na Kokořínsku také není zdaleka jediná. Stejným směrem, ale trochu dále sahá NS Voda – zlato zdejšího kraje. Dále na sever si můžete projít třeba Pískovcovou pohádku či NS Dubsko-Kokořínsko.
Kdo disponuje autem nebo prostě má dost času, pro toho má Máchův kraj mnoho krás a kuriozit. To hlavní už jste dost možná někdy spatřili a „ochutnali“, a pokud ne, je čas to napravit – například:
- Máchovo jezero
- hrad Houska
- hrad Kokořín
- zřícenina Nedamy
- hrad Bezděz
- přírodní koupaliště Harasov
- Dům zaniklých řemesel
- zřícenina Starý zámek
- Pohádkový důl
Zdroje:
Mapy.cz, Stezky.info, Město Mšeno, Kudy z nudy, Kokořínsko.nature.cz, Na treku
3 fotky 
