Čím je významné město Bílina? Lázně, těžba uhlí, ale i bohatá historie

Bílina, okres Teplice. Město známé lomem o velikosti pěti vesnic naštěstí má i spoustu světlých stránek. Bílina je místo starodávné, a také proslulé lázeňské město. Jakožto výletníci si tu můžete prohlédnout zachovalé památky v historickém jádru, projít se lázeňským komplexem nebo vyrazit do kopců. Těmi se myslí nejen skály přímo nad městem, ale také nedaleké České středohoří a Krušné hory.

Jakou má město Bílina historii?

Na vrchu za dnešním kostelem a zámkem stál od konce 10. století správní hrad Přemyslovců. Celkové osídlení oblasti má samozřejmě delší historii. Z písemných historických pramenů je nejstarší zmínkou o Bílině listina papeže Jana XV. o privilegiu pro břevnovský klášter z roku 993. Další pojednání najdeme v Kosmově kronice, a to o správci hradu Prkošovi, který v raném 11. století měl pomáhat knížeti Břetislavovi ve válce. Prkoš se dal podplatit nepřátelskými Sasy a nechal je projít do okolí dnešní Bíliny. Břetislav však vybojoval vítězství, dal Prkoše mučit a popravit a hodit do stejnojmenné řeky.

V 11. a 12. století se pak na hradě střídali správci se samými zajímavými jmény. Byl tu Eppo, Mstíš, Kojata, Mojek, Sezema, Boguta, Slavko a Jaroš. V roce 1237 končí éra dosazených kastelánů, neboť župa přesunula své sídlo do Mostu. Bílinu poprvé soukromě získává šlechtic, a to Ojíř z Frýdberka. Ten si tu začal stavět nový hrad i s opevněním kolem vzniknuvší osady. Vznikly tu tři brány pojmenované po městech, v jejichž směru jsou orientované. Postupně u nich vyrostla předměstí existující dodnes: Pražské, Teplické a Mostecké.

Dalším rodem v Bílině byli páni z Bergova, pak Jiřík z Janovic a po něm v roce 1407 Albrecht z Koldic. Ve 20. letech 15. století Bílinu drženou prozikmundovským majitelem dobylo husitské vojsko. O patnáct let později husité Koldicům město vrátili pod podmínkou zachování svobody protestantského vyznání. Těma Koldic však pro hmotnou nouzi zastavil, a tak Bílina přešla v roce 1502 pod Děpolda z Lobkovic, od roku 1513 s dědičným právem. Dnešní zámek rodu s nějakou tou socialistickou přestávkou patří dodnes.

Stručně k moderním dějinám Bíliny – uhlí, lázně i vývoj zámku

Pro novověk je i zde typický čím dál rychlejší rozvoj. Rod Lobkoviců si hned v raném 16. století zrekonstruoval hrad. Bílina získala více městských privilegií a začala používat znak Lobkoviců. V roce 1568 bohužel shořel tehdejší kostel a s ním mnoho domů. Tato oblast se tedy dočkala radikální renovace. Dopad samozřejmě měla i třicetiletá válka – nějakou dobu bylo město stavovským příbytkem, pak se tu násilně usadilo švédské vojsko. Změnila se tu demografie, protože mnoho občanů, kteří se odmítli dát rekatolizovat, emigrovalo, a přišli sem naopak Němci.

Bílina se v 17. století opět začala rozvíjet. Vznikl tu například pivovar a pár drobných památek na náměstí. Velkou změnou byla přestavba sídelního objektu na honosný barokní zámek, kterou dal udělat tehdejší pán města hrabě Václav Ferdinand Popel Lobkowicz. V roce 1712 začíná historie bílinských lázní. Místní prameny byly známé dlouho, ale v tomto roce dala kněžna Leonora prameny vyčistit, aby bylo snazší vodu nabírat. Jistý Jiří Šváb si pak vzal kyselku na starosti – prodával ji jako balenou vodu ve džbánech a lahvích, a také dal postavit první lázeňský dům. Sláva a profit na sebe nenechaly dlouho čekat.

Teplice jsou nejstarší české lázeňské město. Navštívit zde můžete zámek, hrad či botanickou zahradu

V rámci rozvoje průmyslu byla zbořena většina původních hradeb města, aby se usnadnila průchodnost. V raném 19. století vznikají silnice a před jeho koncem také železniční spojení do Prahy, Duchcova a Chomutova. Také se rozvíjí v Bílině důl (tedy spíše lom) na hnědé uhlí, na který už bylo ale našlápnuto dávno. Už Franz Ambroz Reuss, balneolog a „otec bílinské kyselky” doporučoval, aby se začalo více topit de té doby ne moc populárním uhlím. A když už byla v 19. století etablovaná těžba uhlí a bylo čím topit, vznikl v Bílině cukrovar, sklárny i porcelánovna.

Po hrůzách druhé světové války ve 40. letech minulého století přišlo znárodnění. Kvůli tomu zchátrala a zanikla spousta historických památek. Nejde jen o notorickou neúctu režimu k budovám hradů a zámků, ale také o změnu v nově státních průmyslových závodech. Spousta historických domů například padla při stavbě nové přeložky železnic. Nemůžeme však rozhodně tvrdit, že kapitalismus památky za účelem zisku neničí…

Lázeňské město Bílina – kyselka se stovkami let tradice

Bývalé lázně v Bílině se nacházejí ve svahu nad řekou, naproti Újezdskému předměstí. Můžete se tam dostat třeba vlakem – lázeňský areál má totiž vlastní železniční zastávku. Už se tady sice lázně neprovozují, ale dodnes tu funguje stáčírna minerální vody a v jejím okolí se rozhodně máte na co podívat. U stáčírny je prodejna, infocentrum, a také se tu můžete porozhlédnout v rámci domluvené exkurze.

Směrem severně a do kopce od bývalých lázní leží nad řekou Bílinou letní amfiteátr na Kyselce, kde se konají například projekce letního kina. U něj je veřejný šachový stolek a také zookoutek s kamerunskými kozami. V lázeňském parku je také kavárna, dětské hřiště a minigolf. Je to prostě místo určené k relaxaci. V těsné blízkosti lázní si můžete také zajít na koupaliště, na pétanque či na kuželky.

Památky v Bílině: Zámek jen na dívání a zničené kostely

Jaká je dnešní historická a architektonická hodnota města Bíliny? Náměstí a jeho okolí se v roce 1992 oficiálně staly městskou památkovou zónou, která sahá až k lázním. Turista si na procházce stále může prohlédnout různé zbytky dědictví starého stovky let. Velkou část těchto zbytků tvoří zámek a chátrající bývalý pivovar. Lobkovicové svůj zámek v době restituce získali zpět a využívají ho pro své soukromé účely.

Mezi soukromou cestou k zámku a náměstím má Bílina kostel sv. Petra a Pavla – ten si můžete prohlédnout podrobně. Poslední velké stavební úpravy prodělal v letech 1870-1872. Nedaleko stával ještě jeden kostel, také s velmi dlouhou historií. Byl to kostel sv. Štěpána na druhém břehu řeky. Tento kostel se přestal po odsunu Němců používat, chátral a v 60. letech sloužil jako sklad. V roce 1983 jej zbourali a dnes je na jeho místě parčík. Podobný osud čekal také špitální kostel sv. Alžběty ze 14. století, který musel ale padnout při rozšiřování silnice v roce 1942. Bílina má ještě jeden kostel, a to kostel Zvěstování Panny Marie z 15. století. Ten stále stojí. Co se týče bílinských Židů, ti měli synagogu na Teplické ulici, budova je dnes soukromá.

Okolo historického centra Bíliny je dodnes zachovalých pár zbytků zdiva středověkého opevnění. Jižně od kostela sv. Petra a Pavla a historické budovy bývalé školy se nad cestou klene původní zeď, jejíž průchod však vznikl až později. U řeky stojí další takový kus hradeb, a to Husitská bašta, která však historicky s Husity nesouvisí. Třetím pozůstatkem zdiva je bašta Manda – ta se však nachází v uzavřeném areálu zámku.

Na severním rohu si můžete prohlédnout sto let starou secesní radnici, která i dnes slouží svému účelu. V budově úřadu se nachází také informační centrum, které se vám možná bude hodit, a také galerie regionálních umělců. Pro výhledy na centrum Bíliny je otevřená nově zrekonstruovaná, 57 metrů vysoká radniční věž.

Bořeň a další možnosti procházek za městem

V okolí městské zástavby je takových procházkových míst více. Geomorfologickou dominantou krajiny je skalnatý a zajímavě vypadající znělcový výčnělek Bořeň (539 m. n. m.). Bořeň je pěkné vyhlídkové místo s naučnou stezkou výlučně pro pěší turisty. Ze stezky nesmíte scházet – nejen že je to nebezpečné, ale vrch je hlavně chráněn jako národní přírodní rezervace. Zajímavostí, kterou však na místě nenajdete, je, že tu archeologové našli pozůstatky osídlení knovízské kultury, jež existovala před cca 3000 lety.

Další archeologická zóna je na místě bývalého středověkého hradu nad zámkem. Hradiště zaniklo ve 13. století, když ztratil význam knížecí hrad – však jste četli historickou sekci článku. Kopec se táhne na východ a vede po něm žlutá a modrá turistická značka. Obejdete-li po něm údolí Lukovského potoka, uvidíte jednu z významných dětských atrakcí města Bílina – pohádkový les. Jde o pár desítek dřevěných soch pohádkových postaviček. Autor Jaroslav Sekyra jich v 70. letech umístil 130, ale dochovala se asi třetina. Ty jsou však dnes udržované.

Dalším místem, kde se trochu vzdálíte od lidí, je například vršek Chlum. O trochu dále na sever se lze vydat kolem rybníků a topolovou alejí na Světec či do Chotějovic. Tamní krajina je zajímavá výškovým elektrickým vedením, které se z rozvodny větví přes celou obec.

Vrch Boreč v Českém středohoří ohřívá okolní vzduch. V zimě zmrzne jen částečně!

Kulturní život v Bílině: Akce přitahují návštěvníky z okolí

Koncem léta se koná na Kyselce v Bílině Den horníků, nazývaný také Bílinské slavnosti. Tato kulturní událost je hlavně hudební. Kdo je tedy z okolí a má chuť zajít si poslechnout živou hudbu, může využít tuto možnost. Vystupují tu poměrně dost známé tváře české populární hudby.

Na stejném místě také koná Kulturní centrum Bílina Revival Fest – to když si chcete poslechnout ještě slavnější hudbu naživo a stačí vám, že ji hraje někdo jiný. Jedná se hlavně o český revival rockových hudebních skupin.

V květnu má Bílina jarmark, v prosinci rozsvěcení stromečku a jindy během roku také dětské akce v Pohádkovém lese. To by bylo pár příkladů z bílinské kultury. Kromě toho je samozřejmostí kino, výstavy i různé další akce, které každé velké i malé město potřebuje jako sůl a které samozřejmě inherentně má.

Kam se vydat z Bíliny? Výlety v okolí

• rozhledna Ledvice
• zámek Duchcov
• ruina rozhledny Aloisova výšina
• zřícenina hradu Kostomlaty
• tvrz Patokryje
• (dycky) Most
• zřícenina Rýzmburk
• zámek Teplice
• hrad Doubravka

Zdroje:

Mapy.cz, Kudy z nudy, Město Bílina, IC Bílina, Wikipedia, Muzeum Bílinské kyselky, Zničené kostely