3 fotky 
Syn německého otce a matky z ostrova Mauricius, Ansley vyrostl v Belgii a do ČR se dostal díky projektu Fotbal pro rozvoj. Co si myslí o rivalitě mezi Čechy a Moravany? Jak srovnává život u nás, v Británii, v Belgii nebo v Beninu?
Dětství prožil Ansley Manos Hofmann v belgickém Bruselu, vysokou školu studoval v Londýně, žil krátce v Německu, v africkém Beninu, v Olomouci a jeho poslední zastávkou se prozatím stala Praha. Proto je pro něj obtížné definovat, odkud vlastně pochází. Považuje se za občana Evropy, případně celého světa, aniž by patřil jedné zemi. Domov je pro něj tam, kde se právě nachází. Po své matce z Mauricia zdědil exotický vzhled, díky kterému ho málokdo považuje za Evropana.
Kam tě lidé při prvním setkání většinou zařazují?
Často si myslí, že pocházím z Indie nebo z jižní Afriky. Při hádání mé národnosti se zatím ještě nikdo netrefil.
Překvapilo tě něco, když jsi přijel do České republiky?
Žádný velký šok jsem nezažil, spíš to byly takové maličkosti. Třeba nikdy předtím jsem neviděl nikoho, kdo by jedl rohlík, aniž by si ho předtím rozpůlil, ale jenom si na něj namazal máslo.
Jak bys popsal českou mentalitu?
Češi jsou pohodáři, kteří si na nic nehrají a jsou přirození.
V České republice lidé milují pivo a lední hokej. Co je populární v zemích, které jsi navštívil?
Belgičané si potrpí na dobré jídlo. Kromě toho také rádi vaří, zejména z čerstvé zeleniny. Ani v Belgii se ale neobejdou bez piva. Co se týče sportů, vítězí fotbal a cyklistika. Ve středu německého vesmíru stojí rodina.
Němci udržují rodinné tradice a tráví hodně času s rodinnými příslušníky. Rádi chodí do hospod sledovat fotbalové zápasy nebo i televizní seriály.
Na Mauriciu se lidé rádi sejdou na piknik na pláži, kde nesmí chybět tradiční jídlo a samozřejmě rum. I na tomto ostrovním státě lidé žijí fotbalem.
Rodiště své matky, ostrov Mauricius, Ansley několikrát navštívil.
Co spojuje nebo rozděluje českou, německou a belgickou povahu?
Všechny tři spojuje láska k přírodě a obliba trávit volné chvíle někde mimo město. Belgičané i Češi jsou více spontánní a uvolnění, zatímco Němci ctí a dodržují pravidla. Němci si stanovují vysoké pracovní i osobní cíle, a pak jsou ochotni hodně obětovat honbě za úspěchem.
V rámci projektu Fotbal pro rozvoj ses staral o mladé lidi z Keni, kteří do České republiky přijeli na fotbalový turnaj. Jak bys popsal jejich dojmy z českého prostředí?
Pro většinu z nich to znamenalo první cestu do zahraničí. Překvapilo mě, jak rychle si na vše nové zvykli. Největší problém pro ně představovalo jídlo, protože ze zdejších pochutin byli často ochotni sníst pouze kuřecí maso a rýži. Udivilo mě, jak se stavěli k památkám a turistickým místům.
Zdálo se, jako by je vůbec nezajímala historická místa, kterými jsme je provázeli. Mnohem větší nadšení v nich vzbuzovalo nakupování.
V České republice jim trochu chyběl v Africe všudypřítomný ruch a hudbou naplněný, vibrující společenský život z ulic Keni. Na konci pobytu jen málo z nich vyjádřilo přání ještě zůstat v Evropě a všichni byli rádi, že odjíždějí domů.
Jak bys charakterizoval rozdíly mezi evropskou a africkou mentalitou?
Hodně se lišíme v tom, jak vnímáme čas a jaký význam mu přikládáme. V Evropě jsme si zvykli na přesnost, jinak začínáme být netrpěliví, zatímco v Africe nikoho na minutu přesný čas nezajímá. Čas plyne někde v pozadí, proto jsou zdejší lidé méně ve stresu.
Africká mentalita se dá popsat jako spontánní, štědrá a požitkářská.
Ansley pomáhal při organizaci fotbalového turnaje, kde se setkali hráči z Česka i z Keni. Zdroj: Archiv Ansleyho M. Hofmanna
Zažil jsi při svých cestách po světě někde kulturní šok?
Nejspíš při pobytu v Beninu, kde bylo všechno odlišné. Od podnebí, jídla, úrovně pohodlí až ke způsobu, jak jste vnímáni místními lidmi. Tady mi trvalo asi nejdéle, než jsem se sžil s místní kulturou. Na druhou stranu, kamkoli jsem se za svůj život dostal, neměl jsem moc problémů se adaptovat. I když nejpříjemněji jsem se asi cítil až tady v České republice. Navzdory neznalosti jazyka je mi zde lépe než ve Velké Británii, kde jsem žádné jazykové bariéry nezažíval.
Angličané mi připadali hodně individualističtí a povrchní, což není zrovna můj šálek čaje. Na Češích se mi libí, že si dokážou užívat všedních věcí jako sbírání hub, hraní deskových her, pečení, posezení s přáteli u piva, návštěvy plesů. Líbí se mi ta skromná spokojenost se životem, kterou jsem zde poznal.
V České republice nežije tolik menšin jako v Německu nebo ve Velké Británii. Podléhají proto Češi vice xenofobii než v těchto zemích?
Ne. Spíš bych řekl, že v porovnání s Čechy a Němci jsou nejvíce nesnášenlivým národem Britové. Integrace menšin probíhá v Německu viditelněji a s větším úspěchem než v Británii. V Česku jsou sice menšiny méně na očích, ale o to lépe se, myslím, sžily s místní kulturou. Bydlím na Žižkově v jedné z nejvíce multikulturních oblastí Prahy, kde Češi a menšiny žijí v míru a ve vzájemném respektu.
Jedinou špatnou zkušenost jsem zažil při návštěvě stadionu fotbalové Sparty. Zaslechl jsem zde několik rasově motivovaných narážek, ale tohle byl opravdu jediný případ, takže Čechy určitě nepovažuji za více xenofobní než jiné národy.
Jak vnímají Němci Čechy?
Těžko říct, protože mnoho názorů na toto téma jsem neslyšel. Ale řekl bych, že stále přetrvávají představy, které se ustálily během komunistické éry. Němci považují Čechy za chladné a ne zrovna přátelské prostoduché lidi.
Jaká tři místa řadíš mezi nejkrásnější, která jsi viděl?
Mauricius, Tyrolsko a Praha.
Jak se vyvíjejí současné vztahy mezi Vlámy a Valony v Belgii?
Vlámové i Valoni se v prvé řadě cítí jako Belgičané, pak následuje regionální příslušnost. (pozn. redakce: frankofonní Valoni žijí převážně na jihu země, holandsky mluvící Vlámové na severu.) V minulosti bylo mezi oběma skupinami cítit napětí, ale média a politici toto pnutí hodné zneužívali a zveličovali.
Mezi obyčejnými Vlámy a Valony panují dobré vztahy, ale všechno trochu kazí politické zájmy. Přirovnal bych to asi k situaci mezi Čechy a Moravany. Obyvatelé Čech mají vůči jiným krajům sarkastické poznámky, ale všechno je myšleno v přátelské rovině. Stejně to funguje mezi Vlámy a Valony, rádi se vzájemně provokují, ale nikdy to nesklouzne do vážné roviny, aby z toho vzniknul reálný konflikt.
Která tři česká města považuješ za nejkrásnější?
Prahu, Olomouc a Český Krumlov.
Kdo tě napadne, kdybys měl jmenovat tři slavné Čechy?
Václav Havel, Pavel Nedvěd a Petr Čech. Asi proto, že jsem blázen do fotbalu.
Co bys o Beninu a Mauriciu řekl cestovateli, který o nich ještě moc neví a váhá s jejich návštěvou?
Z ostrova Mauricius se snadno dostanete to dalších pěti zemí. Najdete zde zajímavý etnický mix lidí, kteří tu žijí v harmonii; mauricijští Indové, kreolové, (původně otroci z Afriky a Madagaskaru)i Číňané a Francouzi. Zdejší lidé se chovají velice přátelsky a s nadšením vítají každého hosta. Ostrov se může pochlubit velkou přírodní rozmanitostí. Kromě pláží s bílým pískem vás uchvátí i hory s výhledem na celý ostrov nebo lesy skrývající vodopády.
Benin působí jako rušná a chaotická země. Lidé jsou zde vstřícní jako na Mauriciu, ale v městech Beninu si musíte zvyknout na dopravní mumraj, hluk, křik prodavačů podél cest a všudypřítomné odpadky. Špína se nevyhnula ani místním plážím.
Chudoba zdejších lidí je viditelná na první pohled a cestovatel bude často terčem mnoha proseb o finanční výpomoc. Tak vypadá velká část jihu země. Koho láká příroda, musí cestovat na sever, kde se nacházejí přírodní parky s divokými zvířaty. Pro mě bylo jedním z nejhezčích zážitků pozorování slonů v jejich přirozeném prostředí.
Která země je podle tebe středem Evropy?
Dříve jsem za střed Evropy považoval Německo a Česká republika pro mě patřila do východní Evropy. Ale můj zdejší pobyt změnil mé vnímání mapy Evropy, a proto bych řekl, že teďcentrum Evropy tvoří Česká republika.
