4 fotky 
Před pěti lety se Hugo z Peru rozhodl za svou láskou odstěhovat do naprosto odlišné země, do Čecch. Dnes, lektor anglického a španělského jazyka, žije se svou snoubenkou na severu Čech a ústecký kraj nazývá svým druhým domovem. Domovem, který jej přijal za svého, ale nikdy to tu nebude jako v domově prvním.
Machu Picchu Peru, Zdroj: pixabay.com
S jakými očekáváními se před lety rozhodl přestěhovat a jak se jeho pohled a vztah k Čechám za ta léta změnil?
Před pěti lety ses rozhodl odstěhovat z Peru do Čech. Jaké představy o Čechách si měl před svým odjezdem?
O České republice jsem toho věděl jen málo, takže většinu informací jsem si přečetl na internetu. Mé představy se samozřejmě utvářely i během měsíců, kdy jsem si dopisoval se svou – dnes již snoubenkou, která je Češka. Mé představy ale byly značně idylické. Zelená pole a louky a katolické kostely. Ty kostely proto, že v Peru je velice populární El Nino de Praga. Během prvních týdnu jsem zjistil, že s poli a loukami jsem se tolik nemýlil, ale z hlediska úlohy víry v Čechách jsem byl na omylu. S věřícími jsem se tu téměř nesetkal.
I když člověk ví, že se do jiné země stěhuje, ze začátku si stejně připadá jako turista, a tak zkouší v nové zemi všechna vyhlášená lákadla. Na co ses nejvíce těšil ty?
Ačkoliv má Peru bohatou historii, středověký hrad tu rozhodně nenajdete. Na mém seznamu věcí, které jsem chtěl co nejdříve vidět či okusit, bylo tedy vidět skutečný hrad. A samozřejmě nejvíc jsem se těšil na pivo, které je vyhlášené po celém světě. Tady mě má očekávání vůbec nezklamala a „pivo“ bylo jedno z prvních slov, které jsem se v češtině naučil.
peruánský venkov, Zdroj: pixabay.com
Které věci tě naopak, krom velkého množství ateistů, na Češích překvapily?
Opravdu zvláštní pro mě byla první návtěva diskotéky. Viděl jsem dívky tančit samotné jen s dívkami a kluci seděli a pili pivo. V Peru, když se jdou lidé bavit, tančí všichni. Muži i ženy. Dívky ovšem obecně dle mého názoru, jsou v Čechách extrovertnější a baví se více než muži.
Jak se tvůj vztah k České republice změnil během let, kdy si postupně už přestal být turistou a začal si Čechy vnímat jako svůj nový domov?
Čechy jsou hodně jiné než Peru, což asi nikoho nepřekvapí. Zpočátku jsem byl okouzlen přírodou. Jak už jsem říkal, Čechy jsem si představoval jako zemi plnou polí a luk a tyto mé představy skutečnost předčila. Příroda v Čechách je opravdu krásná a je tu spousta zeleně. Ze začátku jsem podnikal výlety každou volnou chvíli. Dnes mi to tu sice už trochu zevšednělo, ale i přesto mám zdejší krajinu moc rád.
Největší zážitek pro mě ovšem zpočátku byla má první opravdová zima. Když jsem přijel, bylo září – babí léto, a během pár týdnů se razatně ochladilo. Taková změna teploty pro mě také byla naprosto nová zkušenost. A pak když napadl sníh, bylo legrační se po něm učit chodit. Dnes si zimu užívám a je mým oblíbeným ročním obdobím. Loni jsem dokonce začal lyžovat.
peruánský venkov, Zdroj: pixabay.com
Žiješ tu již pět let. Vyučuješ jazyky. Jak ty sám válčíš s češtinou?
Čeština je hodně složitý jazyk. Těžší než pravidla samotná je pro mě její výslovnost, zejména pak u názvu měst. Česky už nyní ale rozumím hodně, i když mluvím převážně anglicky. Nejraději češtinu poslouhách ve filmech, které mám moc rád – zejména Pelíšky. Všiml jsem si, že české filmy jsou mezi Čechy hodně oblíbené a rádi je citují. S tím jsem jsem se v žádné jiné zemi v takové míře nesetkal. Ty filmy si to ale rozhodně zaslouží. Líbí se mi, že si v nich Češi dokáží dělat legraci sami ze sebe.
Zatímco tady si přestával být „jen turistou“, Peru se ti začalo trochu vzdalovat. Jak na tebe působilo při tvé první návštěvě, potom, co si odjel do Čech?
Do Peru jsem se poprvé vrátil asi po roce. Lidé jsou tu veselejší než v Čechách, ale poprvé jsem si u uvědomil, jak hluční lidé v Peru vlastně jsou. Dalo by se jednoduše říci, že jsem se v Peru zpočátku cítil jen jako na návštěvě. Jako bych byl stále hlavou v Čechách a vůbec ne v Peru. Dokonce jsem automaticky používal i některá česká slova, kupříkladu „no“. To bylo pro mé okolí dost matoucí, neboť „no“ ve španělštině znamená „ne“. Nebylo tak zprvu jednoduché mezi oběma jazyky přepínat. Po týdnu jsem se už ale opět cítil jako Peruánec v Peru.
A co ti v Čechách nejvíce chybí?
Bez pochyby rodina a přátelé. Především pak ale mořské plody a jídlo vůbec. Česká kuchyně je sice výborná, ale mořské plody, které vám naservírují v restauraci, nemají tu kvalitu jako ty v Peru. Mořské plody bylo také to první, co jsem po návratu do Peru jedl. Peruánské jídlo mi tu zkrátka chybí.
krajina v Peru, Zdroj: pixabay.com
Jak vnímáš Čechy samotné?
Jak jsem se již zmínil, překvapilo mě, že čeští muži jsou daleko introvertnější a stydlivější než ženy. Zdá se mi také, že se v Čechách mladí lidé berou daleko dříve než je tomu u nás v Peru. Mnoho lidí tu také kouří. Na druhou stranu jsou Češi ale dost aktivní. Hodně sportují, jezdí na kole, lyžují, hrají fotbal a podobně. To se mi na nich líbí.
Je pro mě ovšem trochu zklamáním, že jsou Češi málo sebevědomí, ačkoliv k tomu nemají příliš důvodů. Hodně si tu také lidé stěžují na počasí a nejsou příliš spokojení se svou zemí jako takovou. Přijde mi, že v Peru si život užíváme více. Co mě tu ale velice potěšilo, že Češi mají rádi cizince. Nikdy jsem se tu nesetkal s žádnou negativní reakcí kvůli tomu, že jsem odjinud. Česká republika je zkrátka nádherná země, kterou mám velice rád i s jejími klady a zápory.
