8 fotek 
Díky všemocné Přírodě se můžeme na outdoorových potulkách v případě potřeby zásobit výživnými poživatinami, provizorními léčivy i stavebními materiály z rostlinné říše. Ale pozor – některé rostliny jsou naopak spíše ke škodě než k užitku! Chystáte-li se tábořit v přírodě, neváhejte a čtěte dále.
Jedlé rostliny, které jste možná ještě nezkusili
Kromě lesních bobulí a oříšků je možné konzumovat listy, stonky, hlízy nebo květy mnoha planých rostlin. Je to nejen nové rozšíření jídelníčku, ale také velmi levný zdroj živin – a nezřídka i léčivých látek.
Nasbírané části rostlin můžete přidat do pokrmu při vaření, některé lze jíst i syrové. Salát si uděláte snadno třeba z lístku obyčejného černohlávku, sedmikrásky, pampelišky, kozlíčku…
Na tuky jsou bohaté hlavně ořechy a semínka, naši předkové si však lisovali olej i například z plodů bezu červeného a bukvic. Některé rostliny se dají využít k přípravě kaše – obilky zblochanu či rákosu, anebo také mletý oddenek orobince.
Otrávit se můžete i léčivkami
Upřednostňují se mladé rostliny, které jsou více svěží a chutnější. Nesbírejte rostliny povadlé a suché. Kvalita klesá také při přenášení v neprodyšných sáčcích, podobně jako u hub. U vzácnějších druhů byste měli být šetrní a trhat jen malé množství.
Hlavně je velmi důležité se při sběru vyhnout zónám poblíž továren, cest a železnic. Za bezpečnou můžeme považovat vzdálenost 200 metrů od zdroje znečištění. Byliny nemusí nutně být viditelně šedé od popílku, aby byly plné těžkých kovů a jiných jedů ze zplodin. Pak je úplně lhostejné, že se jedná o jedlý druh.
To, že je rostlina léčivá, také nemusí znamenat, že ji můžeme jen tak jíst. Účinné látky často ve větších množstvích způsobují otravu.
Zdání klame – snadno zaměnitelné druhy
Některé omyly při sběru rostlin jsou sice nešťastné, ale převážně neškodné. Když si místo heřmánku pravého natrháte jemu podobný rmen, budete z něj mít odvar, který až tak nevoní. Jiné chyby vám ale způsobí přinejmenším nevolnost.
rmen
Pokud se například vypravíte na mladé výhonky orobince, které se dají v kuchyni využít, podívejte se předem do atlasu. Podobají se totiž výhonkům kosatce žlutého, jenž způsobuje těžké trávicí obtíže. Při sběru borůvek upozorněte malé děti, aby si všimly rozdílu a nenajedly se kuliček vraního oka. Listy jedovaté konvalinky a ocúnu si zase někteří pletou s medvědím česnekem, který ale po rozemnutí specificky voní, což bývá dobrým poznávacím znamením.
Jedna z nejjedovatějších bylin vyskytujících se v ČR, náprstník červený, by vás po požití mohla zabít zástavou srdce. Je naštěstí velmi nepravděpodobné, že by ji někdo jedl. Bohužel si jej ve stadiu, kdy nekvete, laik snadno splete s přízemní růžicí listů některých neškodných či prospěšných rostlin, například divizny. U divizen se sbírají převážně květy, ale list se dá dobře použít místo toaletního papíru, což by při užití listu náprstníku nejspíše mělo neblahé následky.
Co venku (ne)pojídat v teplých krajích
Se smldincem obecným se setkáte hlavně na jihu Evropy. Jeho tepelně zpracované mladé výhonky jsou součástí středomořské kuchyně, ale syrová rostlina je prudce jedovatá, včetně nápadných červených plodů. Na dotek dráždí pokožku a může způsobit i puchýře.
Smldinec obecný
Při návštěvě Blízkého Východu by vás možná mohlo zajímat, že i obyčejný fíkovník je na seznamu jedovatých rostlin amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv. Naštěstí ale není velmi pravděpodobné, že se jeho škodlivému účinku vystavíte. Jde totiž o konzumaci nezralých fíků nebo styk mízy fíkovníku s pokožkou.
Cicuta maculata
V Americe je velmi rozšířená miříkovitá bylina cicuta maculata (český název oficiálně nedostala, ale někdy jí říkají rozpuk skvrnitý), která po požití malého množství zabije člověka do 24 hodin, případně těžce poškodí nervovou soustavu. Kořen se bohužel podobá pastináku. V Evropě tato rostlina neroste, ale její příbuzný rozpuk jízlivý lemuje kdejakou polní cestu.
Nejjedovatější rostliny u nás a na světě
Sotorek obecný
Slyšeli jste o takzvané indiánské lékořici? Tento hovorový název získal soterek obecný, rozšířený v subtropech a tropech, díky svým sladkým kořenům a listům. Jeho nejpřitažlivější částí jsou červená semena, která se tradičně používají jako korálky. Ta ale mají pod tvrdou slupkou prudce jedovaté jádro. Člověk může zemřít do pár dnů na selhání jater, když pojí narušená semena, ale také na selhání plic, pokud se nadýchá jejich výparů, například právě při výrobě šperků z nich.
Skočec obecný
Podle Guinnessovy knihy rekordů je na světě nejjedovatější rostlinou skočec obecný, z nějž se vyrábí léčivý a užitečný ricinový olej. Samotná semena už v malém množství těžce poznamenají organismus a způsobují smrt.
Rulík zlomocný
U nás je za nejnebezpečnější rostlinu považován rulík zlomocný. Dospělému člověku stačí sníst hrst plodů, aby mu kompletně selhaly orgány. Otrava může nastat i po vypití mléka kozy, která rulík sežrala, nebo snězení otráveného králičího masa. Některá zvířata jsou totiž imunní. Vyhýbat bychom se měli také halucinogennímu a prudce jedovatému durmanu, jehož škodlivé látky se uvolňují i do vzduchu s jeho pachem, pozor dále také na náprstník, blín a bolehlav.
Durman
Nebezpečí nejedovatých druhů
A nakonec je nutno podotknout, že nebezpečí z rostlinné říše nemusí nutně spočívat jen v konzumaci jedu či jiného kontaktu s ním. Těžcí alergici si musejí dávat pozor na pyly, dobrodruh klestící si cestu hutným porostem utrpí nejeden škrábanec o trní a leckteré stromoví, zvláště tropické, skýtá domov živočichům, se kterými také není radno si zahrávat.
Zkrátka a dobře, je se čeho bát, avšak informovaný člověk, který má k přírodě respekt, se neztratí – naopak své znalosti efektivně využije.
