2 fotky 
Exotika, nedotčená příroda i nebezpečí – to je třetí největší ostrov světa Borneo. Pokud chcete spatřit divokost Bornea, musíte si ale pospíšit. Zdejší prales se pod šílenstvím motorových pil doslova ztrácí před očima.
Indonéská část Kalimantan zabírá dvě třetiny ostrova. Zdejší cesty jsou špatné a doprava nevyzpytatelná. Cestování je často zdlouhavé, svízelné a nepohodlné. Letecká doprava obsluhovaná malými letadly je náhradním řešením, pokud máte vyšší rozpočet. Jen si před letem nezapomeňte zkontrolovat stav stroje i pilota. Indonéské aerolinie koneckonců nepatří k nejspolehlivějším.
Ideální možností k objevování ostrova a alternativou k pozemním i vzdušným cestám je plavba po devět set kilometrů dlouhé řece Mahakam. K těm nejodlehlejším vesnicím se můžete plavit i týdny. Vše záleží na počasí a štěstí.
Po vodě až do samého srdce ostrova
Cestu začínáme ve městě Samarinda, kde se Mahakam z několik desítek metrů široké delty vlévá do Tichého oceánu. Brzy ráno nastupujeme na jeden z dvaceti dvoupatrových parníků a vyrážíme proti proudu do srdce ostrova. Plavba po dolním a středním toku trvá bez zastávek dva dny a dvě noci. Každý z osobních parníků během ní zhltne 2200 litrů nafty.
Na Mahakamu neexistují jízdní řády. Loď buď pojede, nebo ne. Někdy se stane, že místo jedné přijedou dvě, jindy žádná. Indonésané proto dokonce mají i pojmenování. Jam Karet, neboligumový čas, je v místních vodách oblíbený výraz. V praxi to znamená, že nikdy nesmíte očekávat, že něco začne na čas.
Dayacká zašlá sláva
Dayakové, původní obyvatelé Bornea, byli ještě donedávna přezdíváni lovci lebek. Ovšem příchod křesťanských misionářů a později opatření indonéské vlády vedlo k polidštění kmenů.
Přesídlení do měst, nucené přijetí jednoho z pěti oficiálních náboženství Indonésie, povinná školní docházka a další zásahy potlačily původní kulturu.
Nastupující generace již netouží zkrášlovat své tělo tradičním tetováním. Ženy si nenechávají protahovat ušní lalůčky těžkými železnými kroužky. Místo šamanských rituálů a typického oděvu očekávejte nedělní křesťanskou mši, trička s potiskem skupiny Metallica a hlučné motorky.
Život na vodě
Z lodi vidíme malé domky lemující rozvodněný tok řeky. Při pohledu na ně se doslova tají dech. Vybudované na dřevěných pontonech se houpou na hladině špinavé řeky. Konstrukce sbité z několika prkýnek a plechu se dramaticky naklánějí k jedné straně. Vypadá to, že se musí každou chvílí zřítit a v sutinách pohřbít všechny své obyvatele.
Vrcholnou zábavou domorodců je sledovat cizince, jak se snaží dostat z domků na pevninu. Houseboaty s pevninou spojují neopracované kmeny stromů a jejich překonání pro většinu cestovatelů představuje výzvu srovnatelnou s provazochodeckou estrádou.
Domy v Samarindě, Foto: Sandra Štefaniková, Jenprocestovatele.cz
Řeka slouží jako zdroj živobytí, potravy i jako koupelna, prádelna, záchod a skládka v jednom. Při představě koupele v ní nám vstávají vlasy na hlavě. Nevěřícně koukáme, když droboučká Indonésanka s obmotanou látkou kolem těla (sarongem) a mýdlem v ruceusedá na kraj plovoucí latríny a začíná se polévat od hlavy až k patě nevábnou říční vodou.
Na ekologii tu nikdo moc nedbá
Povodí Mahakamu je nejrychleji se rozvíjející oblastí Kalimantanu. Primární lesy zničily motorové pily a nahradily je banánovníky, kokosové palmy a rýžová pole. To, co nestihli vykácet lidé, zničily rozsáhlé požáry, poslední v roce 1998. „Zkorumpovaní úředníci dělají, že nevidí nelegální těžbu. Dřevo jsou peníze a dokud ho bude dostatek, bude se i těžit,“ popisuje nám smutnou realitu jeden ze starousedlíků.
Úbytek lesů má pro místní ekosystém katastrofální důsledky a dramaticky mění vzhled krajiny. Zkázu může každý pozorovat na vlastní oči. Původní zvěř pohynula nebo se stáhla za potravou do vnitrozemí. Nově vysázené stromy nevzejdou. Nemají dostatek stínu, který dřív zajišťovala džungle.
Těžba hlíny ze dna propůjčuje řece její typickou nahnědlou barvu. Po hladině se pohupuje nejen množství větví, kmeny stromů, ale i všudypřítomné odpadky.
Dvě strany jedné mince
Kalimantan je místem nekončících kontrastů. Na straně jedné prales zachovávající si po staletí nezměněnou podobu. Naproti tomu vznikající městské aglomerace pomalu vytlačující původní porost.
Genius loci divokého Bornea nenávratně mizí a najít zbytky jeho opěvovaného exotického kouzla je čím dál tím těžší. I tak Borneo zůstává místem, kde můžete strávit několik měsíců a stále vás nepřestane překvapovat.
