3 fotky 
Abcházie, země nalézající se v západní části Kavkazu, vyhlásila samostatnost na Gruzii v roce 1992, avšak do dnešního dne ji jako samostatný stát uznává jen hrstka zemí v čele s Ruskem. Pro západní svět je to však separatistická republika Gruzie.
Abcházie, rozlohou nevelká země, velikostí srovnatelná s Plzeňským krajem, však ekonomicky roste, především, co se týká cestovního ruchu. Je to země dvou tváří, na jedné straně riviéra u Černého moře, starobylá města, majestátní hory, pohostinnost místních obyvatel, na té druhé jsou to opakovaně se vracející nepokoje, místa zničená válkou a nenávist s Gruzií. Podívejme se však na místa, která stojí za to v Abcházii navštívit.
Záhada červených okurek
Úplně u hranic s Ruskem se nalézá obec jménem Sandripš. Co se týče turistických lákadel, tak to není nijak zajímavá vesnička, ale přesto má své kouzlo. Pokud do Abcházie dorazíte po silnici, bude to první místo, které na vás bude čekat za hranicemi, první místo, kde se setkáte s Abcházci, kteří dennodenně pendlují mezi Ruskem a svou domovinou. Budete-li chvíli postávat na hranicích s batohem, hned si vás někdo vyhlédne a nabídne vám ubytování, což je jeden z místních způsobů obživy. Pokud budete mít štěstí jako my, narazíte na pohostinnou paní s domkem. Ubytuje vás v přístavku s pavlačí, kde má hned několik pokojů. Měli jsme tu čest být mezi pozvanými na rodinnou oslavu jejích narozenin, kde se podávaly místní speciality, včetně čerstvě nalovených ryb. Paní domu jsme museli být hodně sympatičtí. Když zjistila, že nepatřím ani jednomu z mých kamarádů, nabízela mi svého dosud svobodného syna.
V této vesničce poznáte tu pravou soudržnost. Pán domu nám okamžitě doporučil obchod svého bratra, jenž vyrábí výborný domácí gruzínský koňak, který nebudete mít problém převézt přes hranice, neboť je prodáván v láhvi od Coca Coly a co do barvy je od sebe nerozeznáte. Dále se zmínil o restauraci svého známého, kde jsme si excelentně pochutnali. Doposud jsme však neodhalili záhadu červené dužniny místních nakládaných okurek.
Archeologie a Chruščov
Pokud pojedete jižně po pobřeží, dorazíte do městečka Picunda. Byly zde nalezeny archeologické skvosty ze 4. století, a to tři kostely s lázněmi s květinovou mozaikou. Dominantou městečka je katedrála z 10. století, ve které se dochovaly pozůstatky maleb z 13. a 16. století. Katedrála je obehnána hradbami, nad nimiž vlaje státní vlajka. Vnitřek kupole je
vyzdoben nadživotní podobiznou Ježíše Krista a kolem něho jsou zpodobněni andělé. Dnes katedrála slouží jako koncertní síň. Picunda je vyhledávaná jako přímořské letovisko, kde se na pláži za pár drobných můžete nechat vyfotit v historické uniformě. Picundu si oblíbil i sám Nikita Chruščov.
Importované tropy
Budete-li dále pokračovat po pobřeží, narazíte na město Gagra, která bylo v minulosti pod nadvládou Řecka, později Říma, Byzantské říše, Ruska a dalších národů. Město se stalo prominentním obchodním místem, hlavně pro Janovany a Benátčany. V současnosti se nad městem tyčí Palác prince z Oldenburgu, což byl ruský šlechtic z přelomu 19. a 20. století.
Palác obklopuje park s tropickou faunou a florou. Když budete mít štěstí, zahlédnete, sem importované, papoušky a opičky. Nepřehlédnutelná je místní černomořská kolonáda, která je lemována palmami, plážovými bary a parčíky. Dalším turistickým místem je středověký kostel či vojenský památník. Pobaví vás místní technické vybavení, vlastně typické pro celou Abcházii, ať už jsou to předpotopní myčky aut či zásuvka na palmě.
Gagra, Staré divadlo, Zdroj: Shutterstock.com
Muži v sukni
22 kilometrů před hlavním městem se nalézá městečko Novi Afon, anglicky New Athos, řecky Neos Athos, v minulosti byl znám i pod dalšími jmény jako Nikopol, Absara aj. Dnes patří k turisticky nejnavštěvovanějším místům celé Abcházie, a to hlavně díky monastýru z 2. poloviny 19. století. Impuls k vybudování svatostánku byl příchod ruských mnichů na Kavkaz, usídlili se na místě zvaném Psyrtskha, odkud byli však později vyhnáni. Mluvíme o tzv. starém Athosu. Později zde byl vystavěn skutečný monastýr, takový, jaký známe dnes, a finančně se na něm podílel ruský car Alexandr III. V době sovětské nadvlády byl klášter uzavřen a využíván jako nemocnice, muzeum či sklad. Na konci válečného konfliktu s Gruzií, tedy v roce 1994, byl znovu otevřen jako ortodoxní svatostánek. Máte-li zájem o prohlídku, nebudete vpuštěni, pokud nemáte sukni pod kolena, zahalená ramena a vlasy. Vše je vám v případě potřeby na místě zapůjčeno. Sukně pod kolena platí i pro mužské pohlaví.
Kalašnikov a etiketa
Dalším cílem trasy je konečně hlavní město Suchumi, kde sídlí abcházský prezident i parlament. Naleznete zde i původní budovu parlamentu, která vyhořela během abcházko-gruzínského konfliktu a slouží jako upomínka boje za nezávislost a také např. pro filmařské účely. Suchumi je na jihu lemováno mořem, na severu horami. Za zmínku jistě stojí přímořské lázně, sanatoria a léčebné prameny. Raritou je historická botanická zahrada z první poloviny 19. století. Všudypřítomné jsou však stopy ze sovětské éry, např. budovatelské plakáty či muž s kalašnikovem v hale úřadu, sedící za socialistickým psacím stolem a hlídající důstojnost úřadu. V žádném případě vás nepustí pro vízum, pokud nemáte dlouhé kalhoty. Etiketa je etiketa, byť stačí pouhé tepláky.
Mordor a lá Abcházie
Z hlavního města lze pěšky dojít k úpatí Kavkazu, k městu Kaman, ačkoliv vás místní budou přesvědčovat, že je to strašně daleko a že si musíte bezpodmínečně vzít taxík. Vyrazili jsme v odpoledních hodinách a měli jsme v plánu v Kamanu přenocovat. Naším cestovatelským cílem byl především klášter, kde je pochován svatý Jan Zlatoústý, konstantinopolský arcibiskup. Čím víc jsme se vzdalovali od hlavního města, tím víc se cesta podobala cestě do Mordoru. Prašnou cestu lemovaly zarůstající torza domů, v jednom jste poznali místní hospodu, a to podle osiřelé zahrádky se stoly. Všudypřítomné patníky varovaly před možnými nášlapnými minami. Město duchů po gruzínsko-abcházkém konfliktu.
Kde se vzala, tu se vzala, stála před námi jako fata morgána fungující restaurace, která byla otevřena, jak jsme později zjistili, hlavně pro dělníky pracující na nedalekém mostu přes průzračnou řeku. Ačkoliv nám servírka nabídla nocleh, neboť už se pomalu stmívalo, my měli stále vytyčen cíl, tedy klášter. Těsně před setměním jsme dorazili na místo. Nalezli jsme však pouze kostelík s farou, ostatní části kláštera ve válce vzaly za své. Přišli jsme v čas modliteb. Tajně jsme doufali v přenocování, což se také splnilo. Ačkoliv báťuška zrovna nebyl na faře a světil kostel u hranic, jeho brat nás ubytoval na faře, když jsme ti poutníci, a pohostil nás v reprezentativní místnosti s ikonami, celé ve zlatě.
Jezero Ritza, Zdroj: Shutterstock.com
Konec dobrý, všechno dobré
Poslední místo, které společně navštívíme je Západní Kavkaz, kde můžete vidět baziliku v Ambarach, skalní klášter v Otchaře, Bzybské pevnosti, Gegský vodopád v Jupšarském kaňonu. U Goluboe jezera se můžete zvěčnit za mírný poplatek s pávem pod palmou a nakonec dorazíte k průzračnému jezeru Rica s panoramatem zasněžených vrcholků, u něhož můžete poobědvat v restauraci s tradičně vedenou kuchyní. Jako suvenýr si také můžete dovézt abcházský med, neboť v této oblasti je tradiční včelařství.
Jak jste jistě poznali, Abcházie je země protikladů. Je jako neotesané dřevo, které se pomalu opracovává. Abcházie se turisticky krok po kroku otevírá světu, byť je na ni, v souvislosti Gruzií, uvaleno embargo světových bank, tudíž nevyberete z bankomatu a musíte si dovézt rubly z Ruska, přes to všechno si vás získá.
